Lulofsová, Madeion
Hladová vyprava / Madeion Lulofsová ; Iz holandstiny prelozila: Lida Faltovál. - Praze : Druzstevni Práce, 1939. - 315 p. ; 19 cm
Vert. van: De hongerstocht. - Amsterdam: Elsevier, 1936.
BIBLIOGRAFISCH VERSLAG BIBLIOGRAPHIC RECORD
I
MM69L-OOO \2..'5
MOEDERNEGATIEF OPSLAGNUMMER:
MASTER NEGATlVE STORAGE NUMBER:
MICROVORM:
SIGNATUUR
SHELF NUMBER MICRDFDRM:
Signatuur van origineel / Shelf number of original copy:
Mee 2853 N
Signatuur microvorm / Shelf number microform:
M META0812
MMETA 0812
Filmsoort / Size offilm:
BeeldplaatsingIImage placemellt :
Reductie moederfilm / Retillctioll master film:
Startdatum verfilmingIDatefilmÏllg begall :
16mm COMIC / IIB
\S :I
dp
1939
Madelon Lulofsová
Hladová vYprava
Druzstevni práce v Praze
1
Z mdlé tropieké noei z potmesilého cerného tieha kolem tábora zajiskfil znenadáni rudy záblesk vystfe!u a roz- lehlo se ostré a vyzyvavé pif - paf!
V mziku zdvojná ohila ten zvuk ozvena: pif - paf, opakovala jej znova, ale jiz dále, jako zanikajid hlas prehajidho pHzraku: - paf! a u brány tábora se ská- eelo telo a padlo s bouehnutfm tváH na zem. Mrtvé telo domorodého stfelce Darma. Zavrávoralo tHee a zhrou- tilo se bezmála na stfelce Tugona, ktery se! Darma práve vystHdat.
Vseeko se sbehlo v jediné vtefine. Nemilosrdne ryehle, nezmenite1ne, necekane, nepravdepodobne, az se tajil deeh. Rudá hvezda se rozprskla nad samou stezkou, Wo padlo mrtvé jako na pove1, duse ulétla jako nenadále vysvobozeny pHzrak, prehajid do temnoty a rozplyva- jfd se s opakovánim ozveny ve vesmiru, ve vecnosti.
tr-elee Tugono pfilozil bezdeky pusku k Hei, ale nevy- stre1il, zustal ehvilku nehybne stát se zalfeenou karabi- nou, zehváeen náhlou nejistotou. Nepoehopil hned, co se stalo nevecIe1, nezasáhl-li ten necekany vystrel jeho samého, nevedel, je-li Darmo mrtev, ani odkud se na neho muze v tu ehvili vrhnout neviditelny nepHtel. Ale jiz se blfZily ehvatné kroky a vzruseny hlas velitele stráze se zeptal:
»Co se tu stalo?«
»Darmo ... « spustil Tugono, ale velitel se jiz sklonil k telu, leZfdmu tváH na zemi.
»Angl. at!« porucil zkrátka a dva domorodi vojáei, kteH sli za nim, zvedli mrtvolu a odnesli.
StráZnf serZant zatim vyslyehal Tugona:
»Co se vlastne stalo?«
se tise jako dravec ven, kolem drátenych zásek do more tmy, kde by mu musil ukázat cestu jenom pud. Vedel vsak, ze to neni mozné, ze musi zustat na svém miste.
Byl voják Spolecnosti*) a voják Spolecnosti musi po- slouchat rozkazu a nesmi váleit na vlastni vrub.
Tugono vzdychl. NapHmil záda, karabinu trochu spustil.
Tak stál pod pHstreSkern; lampa sikmo nad jeho hlavou meIa vzadu misto stinitka kus lepenky, takze svetlo svi- tilo jen dopredu a Tugono zustával ve stlnu. Noc byla tichá jako hrob. Do vychodu slunce zbyvala jeSte ho- dina. Tu a tam zacvrkal cvrcek, od more vál vánek a roznáse1 po holém prostranstvi jemnou vuni.
Tugono zas zufive sHdil oCima, jako by Zádal noc, aby mu dala toho utocnika. AtWlana. Jiste je to clen ne- které z malych tlup, které znova a znova vsude znepo- kojujl kraj a zastrasuji lidi zákefnymi vrazdami a drob- nou válkou. Hloucky povstalcü, dzaltatzl, vedenych ná- ee1nikem, které se stále vzpiraji holandskému panstvi.
Ale Tugono nesHdil tak napjate, krvelacne a pomsty- chtive jenom proto. VyhliZei-li Atcinana v té temné noci hodinu pred vychodem slunce, neslidil po nepH- teli Spolecnosti, po houzevnatych rebelech ze zdejsiho kraje, kteH se tvrdosljne a lstive vzpirajl cizi nadvláde, belosské civilisaci, pacifikaci ...
Pacifikace ...
Ovsem, Tugono byl v sluzbách pacifikace! Ale hrome, pacifistou prece jenom neby!! Tugono byl Timoran;
jeho vlast byla na jednom z mnoha ostrovu mezi Javou a Australii a od nepametnych dob byla prvni a nejvetsi myslenkou jeho predkü my~lenka na váIku. Tugono
*) Domorodé obyvatelstvo nazyvá holandskou správu dosud Spo- le~nost, protoze püvodne byly kolonie spravovánv Holandsko-indic- kou spolc~nostL Pozn. pfekl.
Sti'elec hlásil:
»PriSei jsem ze stráznice vystHdat Darma. Uz jsem byl skoro u neho, tu zaznel vystrel a Darmo div nepadl na mne.«
»Odkud zaznel?«
»Tamodtud!« Tugono ukázal na tu stranu, kde se táhlo predhoH, zahalené noenl temnotou.
»Nevidel jsi nic? .. U drátenych zásek se nic nepo- hnulo?«
)Ne, tuan::) sersant. Nic jsem nevidel.«
Evropsky serZant se upI'ene dlval do husté tmy. Nebylo videt nic, bylo ticho, nic se nehnulo. V ecrné noci na- proti táboru se mohl skryvat nepHtel, AtClilan, snad se neslysne pripHZil a clhal se zatajenym dechem; mohlo jich tam byt treba tislc. Ale snad tam jiz nebyl nikdo.
Zeme, náldejid neprátelurn, je skryvala a ochrano- vala, nepi'áte1é se z nl vynorovali a zase se do ni pohfi- zovali jako mlha, jiz zeme vyparuje a zas vstrebává.
»Nuze ... « rekl erZant a chystal se vrátit do stráZnice,
»dobi'e se dlvej, rozumiS? .. A jak neco uvidis, hned vysti'el!«
»Saja,':'::) tuan sersantf«
Ve1ite1 stráze zmize1; Tugono se postavil na své mlsto pod stHskou u vchodu do tábora. Nejakou chvHi stál bez hnutl a hiedel uprene do tmy pred sebou, mhoure divoké oei a hrbe trochu záda. Karabinu meI priprave- nou k vYstre1u. apinal sluch pfi sebe mensim sustnutl, nozdry se mu chvely ochutnával kazdy dousek suchého vzduchu, vnikajid do jeho liSt.
Nic se nestalo. Zustalo ticho.
Tugono by si byl nejradeji zul vojenské boty a vypHZil
*) Tuan (tuvan) malajsky pán.
**) Saja, ano. Pozn. pf.
slouzil Spolecnosti uz dvanáct let a dvanáct let vyzná- val kfesfanstvl. Jeho otec byl mohamedán, ale on pre- stoupil na kfesfanstvl. Totiz: jenom se dal pokItit, ne- bof od mohamedánské bojovnosti by ho nebylo odvrá- tilo ani tucet misionáru. A kdybychom byli podeziravi, mohli bychom tvrdit, ze kfesfanstvi nebylo pro Tligona nicim jinym nd vstupni branou k bojum, po kteryeh tak vásnive touZil a kteryeh se nemohl zucastnit jinak nez se Spolecnosti. A Spolecnost prijimala do svych slu- zeb s ostrovu Timor a Ambon jenom ty domorodee, ktdi se stali kfe~fany. Proto Tugono jenz nemohl Zit bez boje a rvacek, zasel k misionári, dal se obrátit na kfesfanskou viru, pokftit a vstoupil do armády, coz asi nebylo misionárovym eflem. Ostatne se to ani pHlis neshodovalo se zásadami evangelia.
Ale kdyz Tugono stál na stráZi s puvkou pripravenou k vystrelu, sHde v cerné tme po atcinském nepHteli, hledal bojovného, nezkrotného hnedého domorodce, hnedého jako byl sám, orientálce jako byl sám, nikoli burice proti holandské vláde, hledal neohrozeného bo- jovnika, soupere, s nfmz by se utkal v nádherném boji, nebof boj byl pro neho jedinou okrasou nudného pozem- ského zivota.
Gtil-li Tugono zástl k Atcinanum, tedy jenom takové zásti, jakého je treba k rozplameneni bojovnosti. To záSti vezelo v krvi uz po mnoho pokoleni, ba bylo v ni o mnoho stoletl drive, nd jeho kmen priSel do styku s obyvateli Atcinu. Bylo jako mile vzruVlijief zár, roz- necovalo ho, cili, jak se sám vyjadroval, cinilo ho kali panas,':') rozpalovalo mu srdce. Tu hned sahal zurive po zbrani, nejradeji po klevangu, jsa hotov vrhnout se
*) Hati panas, doslovne horké srdce, vlastne pomsta. Pozn. prekl.
8
na nepr1tele a rozsekat ho bez okolku na kusy - di l1:inléang lerus.
Di tcintcang terus! bylo Tugonovo neohrozené heslo, jeho válecny pokrik. A kdykoli se naskytla vhodná ehvile, hned byl kali panas.
»Já a Spolecnost,« Hkával, treba jeho horouef láska k Nizozemsko-vyehodoindieké spolecnosti nebyla v pod- state nic jiného nd vroucl láska k rvani. Rovnez jeho vernost Spolecnosti byla jenom zakuklená staletá touha po krvi a nebezpecL Nizozemskou moe pokládal za prostrednika, ktery mu zjedná pfistllp k nejnapina- vejsi, nejdobrodrllznejsi hr'e, jakou si muze prát muzné srdce, totiz k boji. A neHbilo-li se Tugonovi neco na tom prostredniku, tedy jenom t~, ze pres své vzorné ehováni po celyeh dvanáct let se jdte nedostal k cet- nictvu, ze dosud nenáldel k tomu statecnému sboru, ktery se nejenom teSil nejvetsi ucte, ale byl posilán na
nejtez~i práee a mei tedy nejvefi Cáku na boj muze proti muzi. Prozrad'me také, ze se TuO'ono stftil kara- biny. Byla mu eizi nezvyklou zbrani, spre jakymsi ná- radim nd pravou zbrani, ne myslnym mechanismem.
Tugono nemel rád boj na dálku, stHleni po nevinné neznámé obeti. Lovit a bojovat je rozdil, mysHval si Tugono. Bojoval nejradeji klevangem primo, muz proti muzi. To byl boj, válka - perang.
Ale tak jako Darmo ... Stát bez sebe mensiho tu veni pod stHSkou, náhle odnekud ze tmy vystrel, zapotácet se a sklesnout mrtvy na zem! Padnout jako ober a ani nem1t pHlditost udelat obH z nekoho jiného, padnout jako smesná obef ndfastné náhody ... Nebo vypálit jakoby nic ránu potme, strelit po necem, co se kdesi neurcite pohne, strelit bez vzruseni ze rvacky, bez po- 9
cestné odvahy a obratnosti - vypálit a náhodou za- sáhnout nebo nezasáhnout - to ne ...
Ne, myslil si Tugono a znova podtil bolestnou tou- hu, aby si smel zouti boty, zahodit karabinu a odpHZit se neslysne jenom s britce nabrousenym klevangem v ruce, vydat se za soukromym dobrodruzstvlm. Ale Tugono vedel, ze to nenl mozné. Tuan sersant by ho jiste pristihl apotom by bylo navzdy veta po cetnické kariéfe! Vedel, ze se musi vzdát soukromého dobro- druzstvi, ze se musi ovládat: od té doby, co rozhodo- vala v jeho zivote Spolecnost, kompenie, jak Hkával, Hdila se hra jinymi pravidly, pravidly kompenie. A Tu- gono si vázil tech pravidel, nebof Spolecnost je okras- lovala hvezdickami a prouzky, medailemi a stuzkami, umisfovánim u cetnictva, u obdivovaného a obdivuhod- ného manisé.
Tugono byl nejenom rozeny bojovnlk bez strachu a hruzy pred bliznimi, byl kro me toho rozeny hazardér.
Proto nekonecne doufal, ze bude-li dbát horlive pra- videl hry, prece jenom konec koncu obmekci Stestenu a na jeho limci a rukávech se zaskvi vytouzená Huf manisé. Tugono tedy poslouchal a podroboval se kázni a poslusenstvi, ac to bylo jeho nejvnitrnejsl podstate
.
,CIZl.
Tak stál v nocnim klidu. Povesil si karabinu pres ra- meno a hledel pred sebe. Byl dobrym stráznym, jdte nikdy neusnul. Uz za casu van Heutsze, slavného gene- rála, stával na strázi. Ten slavny generál meI pra- zvlástni zvyk kontroiovat stráZe se sirkou v ruce: kdyz se generál bHZil a stráz zustala stát, aniz hnula brvou, :5krtl slavny generál zápalkou a poddel plamlnek u vo- jákova obliceje. Spal-li voják na strázi, sfoukl slavny generál beze slova sirku a strcil ji spidmu do nosu.
10
To byl geniálni vynález slavného generála; stráz se jednak v mziku probudila, jednak dbala, aby uz nikdy neusnula, nebof mezi mUZstvem se nikomu tak nepo- smlvali jako strelei, ktery mei v nose puchyr po zhavé hlavicce sirky.
Slavny generál se stal generálnlm guvernérem v Bui- tenzorgu a jiste se uz dávno vrátil do Holandska, ale onen pedagogicky prostredek ho preZil a Tugono, jako vsichni ostatni strázni ze skoly van Heutszovy, stále je'te nálezel k nejlepsim stráZnym, coz je dukaz, jak vyborná byla generálova metoda.
Tugono tedy stál bdeIe na stráZi a sHdil ocima kolem sebe. Ubehla hodina. Tma zHdla, zacalo svitat. Puda vyparovala vlhké mlZné páry, vlhko se srázelo s seré oblohy dolu, nad zemi se vznásela bilá mlha.
Daleko v atClnském Iwmpongzt':') zakokrhal kohout. Po- tom druhY. V tábore bucel dobytek, pripraveny na po- rázku.
Jednou za tri dni jezdival po kraji furyr, poddustojnik zásobovad sluzby, a kupoval dobytek. Obycejne koupil nejakou starou bracku, nekdy náhodou mladého byka, ale ponevadz byl posedly ucetnictvim, a tedy svéhlavec a svrchovane dusledny clovek, Hkal kazdému zvHeti uminene vul. Voly poráZel jeden serZant, ktery se v tom vyznal a mei pro zvirata náramné porozumeni.
Rozednivalo se. Kolem tráze nekdo prdel - domo- rody poddustojnik armin se sel koupat do reky.
»Darmo zeml'el,« oznámil, kráceje mimo Tugona.
Zemrel, pomyslil si \'oják na strázi a bezdeky se mu vy- nom pred ocima hrbituvek na konci vojenského tá- bora. Tedy zemrel. Zanedlouho, jdte dnes dopoledne,
*) Kampong, vcsnicc. Pozn. prekl.
11
bude pochován. A Tugono si okamzite vzpomnel na Sadinu, Darmovu ~enu. Ta tedy zustane bez muze ...
Nemuze zustat bez muze v bivaku. Tugono neme! práve zeny. Snad by se mohl ozenit se Sadinou.
Jasnilo se, vynorovaly se neurcité obrysy vecî. Obdél- nik pozemku, na nemz se rozkládal tábor, ohranicovala reka a dvojity plot z ostnitého drátu. U vchodu stála stráznice na kulech, vedle long-long,") potom di'evená obydli pro dustojniky, kancelál' serZanta-majora, ueet- niho sikovatele, a dále kantina, baráky pro muzstvo, obydli trestancu, vYecko kulny z bambllsu a z kosatin, pokryté palmovym listim.
Tábor Meredu se rozkládal u paty nizkého podhoH na zhavé pobreZni rovine. Kolem bivaku byly pozemky vy- mYceny. Od more jej delily baziny a pruh pobrdi.
Tábor se tam rozkládal jako obdélnikovy tere, krásny dl pro nepHtelc, ktery se pliZival z lesnatého p dhofi a v noenim temnu strilel nazdarbuh do oploceného ob- délniku. To bylo ovsem ndlechetné od nepHtele, neboe tcn pruh zeme byl pokládán za podrobeny a prátclsky, takZe se bivak vpravde mohl podobat terei, ale ve sku- teenosti tereem nemllsil bYt.
Po tábore se loudalo nekolik postav. Byli to domorodi strc1ci, choulili se zimomrive do sarongu,*':') prctaze- nych az na ramena, a s jakymsi hlubokym odporem
Je rannim, nutnym a pHrodou vnucenym ukoni'lm, YIi, dávajice prednost pHrode pred technikou, k rcce misto na latriny. Sbehli po sikmém brehu a zmize!i v hlubine, kde tekla reka. Tam po zvyku praotcu prisedIi a po- slechli hlasu pHrody.
Tugono je vide! odcházet a vzpomnel na dávno uply-
*) Tong-tong, duty kmen stromu, na ktery se tluce jako na gong.
....) Sarong, suknice, kterou nosl muzi i zeny. Pozn. prckl.
12
nulé dny, kdy slavny generál nejednou putoval jako domorodci za easného jitra poslusne a pokorne na breh reky, protoze i nejslavnejsi a nejgeniálnejsi generál podléhá pH rode. Mlisime ovsem zdurazniti, ze slavny generál nekráee! k rece v sarongu, nybrz v batikova- nych kalhotách a v bilé kartounové kazajce, a ze se ne- chvel a nevzpiral, nybrz se! udatne a ukáznene, jsa jako vzdy spravedlive presvedeen 0 své hodnote. Vzdye mu
~Io po boku pet nebo sest ozbrojenych vojáku. Ti se postavili v kruhu kolem drepicîho slavného generála, jak jim ve!ela povinnost a posllisenstvL Chránili ho v té chvili lidské slabosti a podrobenosti pHrode s kru- tou váznosti.
I Tligono myslil nyni uplne váZne na slavného a milo- vaného generála, coz je snad jdte pádnejsi di'lkaz jeho geniálnosti a vzndenosti, neboe mnozi lidé podléhaji sice pi'irozenym slabostem, treba jsou historicky pro- sluli, ale jenom malému poetu je dopráno aby si pri- tom zachovali uctu a obdiv svych podHzenYch. Clovek musi byt opravdll ve!ky, aby mei odvahu projevovati pred podHzenymi své prirozené slabosti s dokonalou sebeduverou a klidnou samozrejmostL Na mou veru!
Jak velky a nenuceny musil byt clovek, ktery nejenom nutil své podHzené, aby byli pHtomni, kdyz podléhal své denni prirozené potrebe, ale dokonce e pH tom dal chránit jejich tely a zbranemi! Ciniti to bez studu, beze strachu, bez pochybnosti a zachovávat v plné platnosti nadHzenost a dustojnost, jc dáno jenom opravdu sil- nému, opravdu svobodnému cloveku v nejvlastnejsîm smyslu toho slova: to je dáno jenom pravému vládci.
Dokáze-li to, ospravedlill1je dokonale nadvládu a na- byvá tlm práva na pomnik.
Rozednîvalo se vuCihlcdc. Na obzoru vzrustal ruzovy 18
zár, slunce se vynorilo z hladkého more, jako by je nekdo vytáhl z velkého kovove. zbarveného zrcadla.
Poslednf mlhy prchaly a vedro vssávalo vlhkost a mlhu.
Rudy horoud zár záCil nad rovinou, nad rozmarne roze- klanym pobreZfm s uzkymi pruhy mola u more. Do nitra zeme se zakusovaly nálevkovité, bahnité zálivy s div- nym porostem, ktery se nepodobal ani kCovf ani stro- mum. Ze sedivého zblunkajfdho bahna vyrustaly jakési rostliny a stály strasidelne tise v nehybném sklenfko- vém ovzdusf, vznásejfdm se nad bahnitym smrdutym podkalem. Ty mrtve tiché bahnité zálivy vypadaly jako zeme v prvnkh dnech po stvorenf sveta: byla to bah- nitá, vodnatá kase s tucnolistymi rostlinami a s prvnfmi zárodky zivota, s mikroby a miasmy, které se poltily a delily v bahne a v paHivém záru slunce, vyvlraly z ne- hybné vody a z jedovatého mocálu a pomalu se vypa- rovaly mezi prapodivnymi lodyhami a nehybnymi listy.
A prece to nebyl jediny zivot. Nekdy se tam ozval sotva slysitelny srkavy zvuk, ktery jako by unikal z kasovité pudy, zajaté pod nepruhlednou vodou: krokodil nebo leguan sklouzal po bahne a pHZil se na slunce, do tepla.
Nekdy za horké noci se sinuia po osamelém zálivu pi- rátská proa. Ûzky, dlouhy cerny clun, cosi jako strom a prece uz ne strom. A objevilo se nekolik pospkhajf- dch tajemnych muzu nad hladinou vody jako pHzraky a náhle zmizeli, pohlceni tmou a bazinou, která je zas na druhé strane stejne nepochopitelne vyplivla na more.
Minutu co minutu bylo horko prudsf, bylo to suché, omamné vedro mocálovitého pobreZf a tropického oce- ánu. Tábor na vymycené rovine bez stlnu byl bez obra- ny vydán na pospas horku. Koleje atCfnské dráhy do hlavnfho mesta Kotta Radza svftily kovove, dve dlouhé rovnobezné lesklé ocelové cáry, zfejme jediné vycho-
disko z toho pekla. Ûzká a pronikave bHá byla cesta na tdiste a do atefnského kampongu, opevnené vesnice, která se skládala z chysf na kUlech ve stlnu ovocnych stromu a byla obehnána plotem z trnitého bambusu.
Podrobená vesnice, verny kampong. Aspon naoko. Ale obyvatelé za dvojitym ostnitym drátem a za trnitym bambusovym plotem se neduvefive pozorujL Vojenská posádka bivaku, která st1'eH mil' a zachovává porádek, snazl se 0 pacifikaci a podrobenl obyvatel, a vernl ves- nieané, kteH platl dane. Setkávajf se na tdisti: zeny vojáku tam nakupujf u vesnieanek. Furyr tam kupuje kazdého tfetlho dne dobytek, samé voly podle jeho zá- pisu, voly, které pak poráZi sedant. Vesnice dodává mléko a vejce, ale a sesti hodinách se brána bivaku za- vre. Jak se setmf, zdvojnásobf se stráze.
A - uz nekolik nedeI - kdyz se uplne setmi, stHH nekdo na bivak.
Nikdo nevl, kdo to stHlL Je to novinka. Zaealo se to náhle a vytrvale se to opakuje. Nikdo to nechápe!
Tuku Mudin, atcfnsky nácelnlk, si z toho pranic ne- delá. Ustaviene má chut radit se s velitelem tábora, kdo je asi ten tajemny noenf ostrostrelec. Tuku Mu- din je stále neobycejne zdvorilY. V jeho lstivé a inte- ligentnl arabské tváfi nenl nikdy sebe menslho stlnu.
Nikdo si nemuze stezovat na Tuku Mudina. Nanej- vys snad, ze nikdy nedá pHmé odpovedi, nikdy nic nevf, nikdy nic neobjevL
Existuje slovo, které je uz jiste náramne otrelé, pro- toze ho Tuku Mudin stále uZlvá. Ta slovo je: ..Snad.«
Je to zdvorilé slovo a dává za pravdu vsem; je to diplo- matické slovo, dodává vsem domnenkám pravdepodob- nosti a zároven je podryvá; je to slovo, kterym se0 sesti
trámeeh hoH jdte eadicl petrolejová lampa, která stra- vuje lakome odmHeny petrolej a sfH kolem sebe zmi- rajid svetlo, lampa uz nesviti, jenom jdte troehu eadi a páehne, napolo obleeeni vojáci - jeden v modryeh plátenyeh kalhotáeh a s rozhalenou kosiH, jiny zas v nocnim sarongu a s vlasy, s niehZ kape voda po kou- páni - ti dva sedi v nohách prycny, nekteH u dlouhych stolü uprostfed mistnosti a kourl, piji kávu, jedi ryzi nebo ehléb, eist! pusky, remeni a knofliky; sedi tam zena s kojeneem u prsu, trubac Kartodinomo spravuje neeo na trubee, potom zatroubi stupniei, prestane náhle vy- trubovat a zas spravuje dál. Mlady voják, Javanee Vongso si obléká kalhoty a pritorn se závistive divá, jak Kado trylkuje na mosaznou trubku. Taková trum- peta - Karto ji nazyvá nedbale slumpreta - taková Slumpreta je neeo prekrásného a Vongsa posedá taková touha po trubee, ze se zamysH a prestane zapinat kal- hoty. Jednou, kdyz byl Karto v dobré nálade, smeI Vzlt Vongso slumpretu do rukya zkusit zafoukat signál. Na pocátku to neSlo zrovna rychle, divná vee, jak se taková Slumpreta vzpirá! Ale konee koncü Vongso preee jenom premohl Slumpretu a teef uz dovede zafoukat signál:
k dok - to - rovi! - tfeba trosku faldne.
Trhnuv rameny, sundal pusku, povesil ji na velky hre- bik, odepjal klevang, svlékl se a zahalil do sarongu. Pak si sel sednout na pryenu, sloW nohy pod sebe a smotal si eigaretu. Za ehvHi, az se vseeko ztisi,aZ zmizeji zeny s rámusîdmi detmi a kuehyilskymi potrebami v baráku, kde byvaji ve dne, az se muzi vydajf za povinnosti, po- tom bude spát. Nynf je jeSte vselijaky povyk, deti kheî, jakási zena pronikave zajecî, je slyset voláni, pobiháni, mluveni, kdosi dlouze zlvne. Karto trylkuje, slumpreta uz troubi Hp. SerZant Sarmin pobizi:
hodinách zavirá brána bivaku, je to slovo, za nimz sc v noci skryvaji ukladni vrazi.
Ano, mozná, ze to slovo chráni drobné tlupy, které se pricházejf tajne zásobovat do vesnice. Snad se tam pri- cházeji zásobovat, vzdyf musi odnekud dostávat po- traviny.
Za kampongem se cesta deH v stezky. Ty vedou po po- breZi mezi kokosovnfky a ryzovymi poli do vzdálenych, rovncz opevnenych vesnic. Je to uzká lidská stopa v si- rém kraji, ktery se zaefná nfzko u oceánu jakymsi bah- nitym prahem, ponenáhlu stoupá, vini se v ja ne zele- nych vrcholdch, vystupuje vys a vf e, az se koneene tyef v strmém a nepHstupném horstvu, huste porostlém tmavezelenym pralesem; horstvo je rozsekáno srázy a propastmi a spadá misty rovnou k bazinám. Je divne rozeleneno, rozbito v nehostiné horské hrbety a prece se tajemne pojf v drsnou vyhrüZnou zeef. Cnf z neho nevHdná sopka se etyrmi vrcholy. Je to pustá, jdte pramálo prozkoumaná hora Peet Sague.
Peet Saglle, Hkajf Atefnané, coz malajsky znamená Arnpat Sagi, to jest etveree.
Hodina minuia, brána se otvirá, je po noenf strázi.
Trestanci s oddHem vojska jdou pracovat na silnici.
Tugono prejde pres nádvoH tábora do baráku, jde se vyspat.
Má pryenu na konci mfstnosti. Tenká ddtená podlaha se houpe pod jeho dunivymi kroky, uvnitr je sera a dusno. Páchne tam káva a kokosovy olej, tabák, petro- lej astenice, mazadlo na pusky a pot, hlavne vsak zka- zeny vzduch. Vládne tam rannf nálada: lidé pospichaji a hlucf, muzi a zeny veházejf a vyeházejf, deti eupitajf kolern, tu a tam jeSte nekdo ldi na lüzku, nekde na
16 2 17
Sadina je zena z kasárny, zena z tábora. Nen! uz mladá.
V kasárne by nemela valné eeny, ale v zapadlém tá- bore má jdte velkou eenu. Uz deset let se plahoCi v ob- délniku, ohrazeném ostnitym drátem, dnes zde, zItra zas jinde. Neni v tom vlastne rozdllu. Vsude je ten ob- délnik stejnY. Ostnity drát, baráky, hfbitov. Uz sest- krát to prozila: varit obed a cekat na muze apotom ji bo pfinesou mrtvého nebo umirajidho, nebo se muz vubec nevráti ... Jde s ostatnimi vojáky na obehuzku a prales ho pohlti, jde s válecnou vypravou a zabije ho klevang, pomáhá dobyvat bentengu*) a pak jf ho prinesou s kouH v prsou, s uHznutou rukou, vykrváee- ného, pfinesou ho v tandu*'~) a on zemre pred jejima oeima ... Tu vyhodi ryzi ven a kávu vylije na hnedou upeehovanou podiahu. Hned následujidho dne prijde siee jiny muz, ba nekdy téhoz dne, prycna nezustane prázdná déle nd ctyriadvaeet hodin, nebof v bivaku je vzdyeky málo zen. Káva by zustala dobrá i ctyria- dvaeet hodin, ale Sadina má poveru: novy manzel ne- smi jist ryzi a pit kávu, priehystanou pro jiného muze.
To prinásf ndtesti, éilaku . .. Tim se snazi Sadina od- vrátit zly osud a uehláeholit Prozretelnost. Ale osud se nedá tak snadno uplatit a Prozretelnost zapominá na mnohé obeti. A tak preee jenom cilaka pfijde. Darmo je sedmY ...
»Ajo, ajo! Zenské ven, ven z lozniee. Hej, Sadino, ho- nem, klief se!«
Sadina pomalu vstane, kráci jako v dHmote mistnosti, za ehvilku, jdte dopoledne, bude Darmo poehován, zftra musf mlt jiného muze, jinak ji vyzenou z tábora!
Uvnitr se vseeko ztisl. Tugono odhodi eigaretu a uleh- ..) Benteng, tvrz.
....) Tandu. nosltka. Pozn. prekl.
..
»Ajo, bodte sebou troehu ... lekas sedikit . .. Zejména vy, zenské, bonem honem do baráku, tam muzete kle- vetit!«
Zeny seberou svyeh pet svestek, vynesou ven kose a pánve, vyháneji drobotinu z lozniee.
Tugono sedf nehybny a zamysleny s hlavou sklopenou v noháeh prycny uprostred hlucného ranniho ruehu.
Darmo je mrtev, Sadina uz nemá muze a on nemá zeny.
Je zde mnoho muzu bez zen, Sadina nebude musit dlou- ho hledat nového manzela. Tugono bloudi zamyslenym pohledem zvolna barákem; na protejsi strane u zadni steny stoji dvojité luzko Darmovo. U neho mlcky drepi Sadina. Je to jediná zena, které se nedotklo hemzeni a rueh té casné hodiny, sedi necinne a hledi mrtve do prázdna. Cerny uzel napoio rozpustenyeh vlasu ji visi po zádeeh, kazajku má roztrZenou a prsa obnazená. To jsou jediné viditelné znaky bolesti a Htosti nad padlym muzem. Ale Tugono vi: dnes ráno uz za svitáni pro- nikla do baráku zpráva: Darmo byl zastrelen na strázi, Darmo je mrtev. Nekdo z baráku byl casne zrána na brehu reky a vrátil se s tou zprávou. Sadina si s nár- kern rvala vlasy, roztrhla si kazajku. Do zatuehlé mist- nosti, zacouzené nocnimi lampickami, vnikla náhle hru- za. Pst! La-illa-il-Alláh! Darmo pad!! Muzi se vydesili ze spani, zeny se daly do kriku, deti do pláce. Sadina naHkala a jece1a jako posedlá, na ehvlli do ni vjel dá- bel, kousala se do pazi, tloukla se pestmi do hlavy, az ji jeden muz zkrátka a tvrde vzpamatoval.
Uz
je vsemu konee. Je mrtev. Dusi nesmime oplakávat, káZe mohamedánská vira. Nyni drepi zena tise na zemi.MW. Velkyma bezduehyma oeima, které uz nemajf slz, hledi do prázdna. Je vsemu konee. Za ehvili ho poeho- vajL
ne. Vojáci, ktef{ majf sluzbu, jdou zametat lozniei, ko~
fata, sapu lidi, jimiz zametajf, ~usti tik Tugono zavre
06, chee spát, ale nemuZe. Jak je mozné, ze smrt za- sáhla práve Darma'? .. Náhoda. predureenf ... Vzpo- mfná si na vseeky pHhody, které proZil s Darmem.
Noenf pHzenf podle ry.zovYeh poll a kampongu, re- kami a roklemi; utoky na opevnená mfsta, rozhoreené boje u vehodu do vesnie. Vzpominá, jak lovili prcha- jfci dzahaty, které vyhnali ze skrYs!. Vzpominá na po- ehody po uzkych stezkách. Jak casto se stalo, ze naoko bylo vseeko klidné a pokojné, po obou stranáeh rostla jenom tráva alang-alang, nikde ani hlásku, nikde nie podezrelého apotom náhle vyrazilo deset nebo dva- náct AtCfnanu z vysoké trávy, zakfieeli pronikave la- illa-il-Alláh! rubali kolem sebe napravo nalevo, bili hlava nehlava a pak zmizeli v tráve na druhé strane stezky; v sicieh vojáku vznikly velké mezery, tu leZeli tri, tam dva a onde zas tri, vsiehni zaliti krv!. Darmo a Tugono mfvali vzdyeky stesti, vzdyeky se vrátili domu se zdravou koH ...
Tugono se prevaluje, ne muze a nemuze usnout, má roz- bourenou krev, v hlave premHá myslenky, ustavicne se mu vrad událost dodniho jitra: utiká ze strázniee na stráz, vystrel, Darmo tHee padne oa zem. Mrtev. A Sa- dina je bez muze. Jenom aby ted neposilala kompenie cetniky, aby skoneovali to noeoi stHleni, jenom kdyby kompenie poslala odtud z bivaku vojáky! mysll si Tu- gono, nebot kompenie to ovsem skoneuje. Zakrátko pH- jde patrola hledat dzahaty v lesfch a premiiZe je. To vi kdekdo v tábore. A Tugono dti vroud hrdou lásku ke Spolecnosti, doufá, ze s tou vypravou püjde i 00,
svrbi ho diane, cid, jak v nem kypi kali panas, dtf v ruee klevang . .. ne muze spát. Zas se posadi, vezme '20
si cigaretu. NemysH uz nat~,ze dzahati jsou konee kon- cu také orientá1ci jeho plemene a povsta1ci, tak jako kdysi jeho národ se na ostrove Timoru vzbouril proti téze Spoleenosti. Mysll jenom na perang,na válku. Ne- pomysH, ze kdysi se jeho vlastni predkové bránili proti jeho milované kompenii s touz vásoivosti a se stejne divokym váleenym pokfikem, dti pouze, ze se mu roz- paluje krev, ze ehee bojovat, nejradeji v prvofm siku, oejradeji s eetnictvem, a neehápe, jak opatrne byly prevedeny ty vásnivé bojovné vykfiky prarodieu v hurá a manisévelkého ageota.
Sedi uz hodne dlouho na prycne, utrápen vzpomfnkami a touhami, a náhle si vzpomene, ze by preee rád uvidel Darma, nel bude poehován. Vstane, obleee se a jde po- Zádat velitele tábora 0 povoleni, aby se jdte smel po- dfvat na mrtvolu.
Darma poloZili do prázdné poddüstojnieké komurky na kond baráku. Tugono otevre dvere a vejde. Tam leH na holé prycne v prázdné komuree Darrnova mrtvola, pokrytá sarongem. Tugono poodhrne sarong a podivá se na mrtvou tvár kamarádovu, na tvár, kterou takto jdte nikdy nevideL Hnedy oblieej Darmuv zezelenal jako oliva, kolem eela je bHy obvaz, na jednom miste zality krvi, us ta troehu pootevrena, pod vfeky je videt ztrnuly, prázdny pohled. V mrtvé tvári je jakysi udiv a hruza. Bdely upreny pohled náhle na neeo narazil a vrátil se do sebe: narazil na smrt a vrátil se do vee- nosti, ale doeela nenadále, i zdá se, ze neboZtik se té oenadálosti stále jdte divl.
Straslive tise tu leli to telo, ne jiz clovek, jenom tvar, mrtvolne tiehy, vyhasly tvar pod kvetovanou rouskou.
Tugono stoji mleky a dlouho se divá na Darmovu mrtvou tvár. Sám má oblicej témer tak ztuhly jako padly ka- 21
marád. Potom prostre zas sarong na neboZtfka a odejde.
Mezi nfm a Darmem je vsecko skoncováno.
Utfká rychIe, témer nevedomky, do zenského baráku.
V koutku opodáI, odloucena od zen, které horlive vaff, sedf Sadina. Práve tak jako dnes ráno. Tugono jde po- dIe baráku, zastavf se a pohlédne do tváre Sadininy, hIedfd netecne do prázdna. ]ejf oblicej uz nenf mlady, je vráscity a rozryty. S tváre skIouzne Tugonuv pohled na roztrhanou kazajku. I'ladra nejsou tak stará jako tvár, Sadina nikdy nekojila. Sadina je hodná zenská.
VaH krásne suchou ryzi, umf ji uva rit tak, aby se zrnka navariIa, zustala ceIá a Iesklá. Káva od nf je vzdycky vonná a Sadina umf krome toho setrit. Uzila ui dost, takZe kdyz je muz na obchuzce, ceká klidne doma, ai se ,:rátf, a nedfvá se po ostatnich muZlch.]e siee pravda, ze Je nepIodná, ale práve proto je mui zároven jejfm ditetem. Ustavicne na neho ceká a stáIe se0 neho stará.
V jejfm zivote je na prvnfm mfste mui, je jejfm hlav- nim zájmem, je pro ni vsfm.
Tugono chvfli postává. Potom fekne jako souhrn vseho toho, co si tak tHce vymysIel:
»Darmo bude za chvilku pohfben.«
Sadina prisvedcf.
»Bez muze nesmfs zustat v bivaku.«
»To já vfm,« rekne tise Sadina a stáhne si kazajku pres obnazená nadra.
»ChceS byt mou zenou?«
Sadina prisvedcf.
Ani nevzhIédla. Muz je muz. Voják je voják. leden padne, druhy zaujme jeho mfsto. Takovy je zivot, myslf si Sadina, a nemám-li dfte, koho jiného mám nd muze?
Prozila to vsecko za deset let uz sestkrát. Darmo byl sedmY·
Tak se stal Tugono osmym manzelem SadininYm. Bude jiste dobrym muzem. Nehraje v kostky. Nenf uz tuze mlád. Bude-li mft zenu, nebude dávat penize jinym ze- nám. Snad je konecne jejfm poslednim manzelem, mu- zem, s nimz bude klidne stárnout, s nimz jednou, snad uz zanedlouho, bude moci bydlit v tichém kampongu z maIické pense a z hospodárnosti, se spolecnymi vzpo- mfnkami na kasárny a bivaky.
Po tech nemnoha slovech zavládIo ticho. Kolem nich hIucf zeny.
V poledne bude pochován Darmo. Potom bude po vsem.
Ted muze jit Tugono klidne spat.
2
V nejvetSim horku 0 dvou hodinách s poledne prijel atClnskym vlakem evropsky serZant Scholten do Me- redu. Pfijel ze zapadlého bivaku s domorodou hospo- dynl a s tHletou dceruskou, misenkou. Rámusld, ko- drcavy vláeek, chrHd dym a jiskry, vezl je vzdálenymi pustinami aWnského pobreH. Mnoho hodin sedeli na laviece v zatuchlém, smrdutém, napechovaném voze tretl tHdy, v roztreseném jedoudm chléve, precpaném neukáznenymi pocestnymi, jad se vyskytujf jenom na vYchode. Bosf, prasivi atClnstl vesnieané s blyskavyma oeima a s rozcuchanymi eernymi prameny vlas u, visi- dmi do tváre, zvykali betel, efnSti obchodnici s ranci a baHky chrchlali a plivali; ukfieenl Arabové meli oce- lové ruenl kufHky; zeny nesly kose, rance a vrnicl ko- jence; deti pojldaly lepkavé cukrovl; byli tam moha- medánSti knczf v turhanech a s obradnyrni zvolnymi pohyby. Na ukazováeku meli prsten s velkyrn kamenem.
Celé hodiny hledeli ohdélnfkem otevreného okna, jlmz vletovaly dovnitr saze a jiskry a do nehoz vrhalo slunce prudké palCivé paprsky. Venku se sunula vyhruzná jed- notvárnost pralesa, s na se stHdaly jenom malinké at- lfnské vesnieky v stlnu stromu, hambusu a palem nebo modré horské hrebeny v dáIce, zeleznienl stanice podobné kulnám, kde novy roj kfiCfdch, tisnfdch se, plivajfdch bosych pocestnych prepadl vláeek jako hlucná tlupa lupieu bez náeelnfka. Horké, sluncem vytopené vozy se znova preplnily jejich tely, nemotornymi zavazadly, zápachem potu, tabáku a cesneku. Ale Cim vice se bHZilo Meredu, tlm byly stanicky prázdnejsf, i vozy se prázd- nily; ateinsky vlak se drkotave valil dále po jediné ko- leji pralesem, podle mocálu a skrytych vesnic do rostou- 24
dho horka, vstHc vetsfmu a vetslmu tichu samoty; je!
pomaleji po moste a u ustl témer stojaté reky, plné hnedého bahna. Koneene se zastavil v Meredu.
SerZant se zenou a ditetem vystoupil a s nimi tri otrhanl obyvatelé kampongu. Bylo dve hodiny spoledne, nej- vetSi horko z celého dne. Stanieka byla uplne prázdná, stál tam jenom domorody prednosta, vedrem jako omá- menY· Tri domorodci se loudali Hne do kampongu, ne- hybného a jakoby zaduseného v ohrade z bambusu a v dusném stinu ovocnych stromlJ. Z lokomotivy vyrazil chraptivy jekot, rozlehl se v ztrnulém tichu, potom su- pel ateinsky vlak dále na vychodnl pobreZl Sumatry.
ühon drkotavych vozu se vlekl za nim.
Scholten kráeel po uzké ceste, zhnoud v oslnujfdm, palCivém Záru slunce, do bivaku, jehoz tmavohnedé strechy z palmového listl uz rozeznával v nevHdné ohrade z ostnitého drátu. Domorodka s neforemnym baHkern v slendangu*) sla za nim, vedouc za ruku dce- rusku. Puda pálila do chodidel, na mrtve tiché holé past- vine spoelvalo vedro tczce,
az
se tajil dech, kopce se tyeily v chvejivém pronikave modrém vzduchu a za nimi se pnuly vysoké hory. üd stanice se táhla nechrá- nená bilá cesta do bivaku u ustl reky; bylo to prodlou- zenl zeleznienich kolejf, poslednl pruh civilisace, mize- jid v bivaku, v hustém pobreZnfm bahne a v spinavém kousku suchého brehu s kokosovymi palmami.Tábor Meredu, jedna z poslednich stanic belosské civi- lisace, sVlrala dvojnásobná samota: neprehledny Indicky oceán na jedné strane a na druhé neprozkoumaná ne- schudná horská pustina atClnského nitrozemi. Drsné a pusté nitrozemi se prostlrá od brehu ku brehu sta mil
..) Slendang, Wek, nekdy závoj. POZO. prekl.
25
daleko; vsude jsou samé skalnaté hory, sopky a pra- les, te~né bdinaté pustiny, horské hrebeny a rokie, je to kraJ, b~z ce~t. a be~ l.idskYch obydH, oziveny jenom potulnyml neprate1skyml povstalei, dobrodruznymi ko- covnymi zálesáky alovei vysoké zvere: slonu a noso- rozcu.
Za poledne ochrne vsecko vedrem, vsecko jako by bylo v zajeti omámenl, bezvedomL Lidé nekdy upadnou v spánek, nekdy vsak je prepadá jenom otupelost. Hor- kym vzduchem nepohne ani vánek, nad zelenou rovi- nou se chveje rozzhaveny vzduch jako horká pára, slu- neenl svetlo má kovovy zár, ûzky pruh pobreZl, nynl obnazeny odlivem a ponechany bezbranne na pospas horku, pruh plny smrdutych chaluh a hnijldch zivo- cichu, precházi neurcite do nezcereného oceánu sedi- vého jako olovo; moeál se podobá prokletému' svetu kde je jen bahno a nezivé rostliny. ' SerZant Scholten vdel branou bivaku a stanul pred stráZnid. V stráznici stál velky podélny stul, kolem neho sedeIo nekolik omrze1ych lidi, ne docela bdidch, ale prece bdfdch, dva vojáci hráli dámu. Sachovnice stála mezi nimi, hráei se opfrali 0 loket daleko na stole a do tezkého ohlusujldho vedra a ticha tvrde zaznelo co chvHe posunuti kamene: klip-klap. Zdálo se, ze i hrác- ská vásen upadla do jakési ztrnulosti, hráei ani nedu- tali, kaz?é slovo jim bylo tHké, jenom posunovali Hnym a nevrlym pohybem kámen, klip-klap, dáma, dva ka- meny na sobe. Venku na schtiddch sedel domorody stre- lee a hledeI ztrnule do pronikavého polednfho svetla.
Bzueel si zasnene a nevedomky malajskou pfsnieku ne- myslil, coz se jevilo na jeho obliceji. Povsiml si o~sem nového serZanta, ktery se zenou a s dftetem priSe1 na nádvofi, ale ûCinek toho vseho jako by byl v nem pH-
26
bit, dusné horko potlacovalo v nem kazdy pohyb. Hle- del ztrnule dále, tak Hkajlc pronikal pohledem obraz, ktery se utvofil v jeho zorném poli.
Scholten se zastavi1.
»Hej ... kangu, kde je kance1ár serZanta-majora?«
Pri té otázce se ozivila trpná tváf vojáka. Ztrnuly po- hled se soustfedil a upre1 pomalu na velkého Stfhlého evropského serZanta. Vstal.
»Ach, di sana, sersant!« a ukázal palcern nalevo, »tam- hle na západnf strane!« Znenadánf mluvil vlldne a ochotne.
Scholteno~y oei pohlédly tim smerem, kam ukázal vo- ják palcern, a uvidely lehounkou stavbu na ktilech, bambusovou stavbu, pletené steny, palmovou strechu a pred vchodem drevené schudky.
»Ach tak, trima kassi!«~')
A kráce1 ke kanceláfi, za nim zena a dfte.
U drevenych schtidkti se obrátil na zenu, jako by si te- prve nynl vzpomnel, ze po ce10u tu dobu sla poslusne a mleky za nfm i s devcátkem.
»Poekej tu chvilku!« rekl pres rameno a vyse1 vzhuru po schuddch. Zena zustala mlcky a skromnè stranou a eekala.
Dvere byly otevreny, Scholten zaklepal na obruben.
»Hmna?!!« zabrucel kdosi zavrenymi ûsty. Scholten vkroeil dovnitr a octl se v zatuchlé seravé mistnosti, kde páchl zpuchrely bambus, paplry, tabák a nové vo- jenské boty. Ty nové vojenské boty stály v fade na podstavci u zadnf steny pod usmevnym portretem jejfho velieenstva holandské královny. Na starém podlouhlém komisnim stole, povyseném na psad stul a zakaóka- -) Trima kaui, dekuji. Pozo. peek!.
»Prosim, majore!«
»Dekuji ...« Ocetni poddustojnik klouzal pohledem po listine a Scholten se rozhHZel po mistnosti. V listine byly vsecky udaje 0 Scholtenovi, treba jen ty neutrálni nebo lépe receno zevnejsi, ale lidé se tak seznamuji snadneji.
Kanceláf se niCîm nelisila od jinych kanceláH v tábo- rech: ac byla lehounce stavena, bylo v ni dusné horko;
vedle regálu s listinami a botami stála skHn s prihrád- kami, v pfihrádkách ldely udaje 0 vojenském obyva- telstvu bivaku, dole rozkazy a naHzenL Nalevo stála zidlicka, tam si mohl velitel tábora potIachat s jinym dustojnikem, vedle stolu ucetniho poddusto jnika stál jdte jeden stul, uplne stejny a také povyseny na psaci stul, nad nim na stene visela mapa AtCînské provincie a pHslusenstvi, nad kazdym psadm stolem petrolejová lampa. Nebylo opravdu rozdllu mezi kanceláremi v tá- borech, tak jako neni rozdllu mezi obcanskymi kancelá- remi: vsecky jsou zatuchlé a páchnou zpuchrelym dfe- vem a lidé i ciny se srázeji v lakonické a nezmenitelné udaje.
»Tak ... Indrapuri ... « rekl ucetni poddustojnik a po- tahoval se za spicaty konecek kniru, »hm, tam jsem slouzil jako furYr ...« Náhle vzhlédl. >>Vidim, ze jste tam byl také furyrem ... jak to ze ted ... jak to vlastne tedy je?«
Pred jeho zkoumavym pohledem se Scholtenuv oblicej stal uplne nepHstupnym a hlas zdrsnel:
»Pozádal jsem, abych byl prelozen k sluzbe ve zbrani .. « Potom prelétl rychlym pohledem ucetniho poddustoj- nika, jako by ocenoval toho sedidho cloveka, a domlu- vil: »Nehodim se k zásobovad sluzbe.«
Ocetnipoddustojnik, jenz kdysi byl také furyrem, mohl
29
ném inkoustem, sedel ucetn! poddustojnik a vyfizoval staré spisy. MeI napilno a bylo mu horko, bylo to v ne- Ufedni hodine, kdy se má spát a odpocivat, sedeI tedy a pracoval v nejneurednejsi a nejlehCî uniforme: v ba- tikovanych kalhotách a v bilém kartounovém kabátku.
Scholten zasalutoval.
»Dobré poledne! Práve jsem prijel z Indrapuri jme-
nuji se Scholten!« '
OCetni poddustojnik se nadzvedl, ale bez upHmného umyslu vstát, vztáhl velkou cervenou a zvlhlou ruku a zas sklesl na zidli, odpovidaje nevHdne a konvenene:
»Pieterse! Tesi me, ze vás poznávám.«
Pri tom »poznávám« se oprel v zidli, zhoupl ji trochu doza,du a podival se na serZanta krátkym pohledem, kterym se podle vseho chteI presvedCit, tesi-li ho oprav- du, ze ho poznává, nebo netesi-li ho t~. Scholten byl dlouhán s kostnatym oblicejem, kaderavymi plavymi vlasy, trochu odmitavyma sedozelenyma ocima a se stisknutymi rty.
»Prijel jste vlakem pred chviH?«
»Ano, majore!«
»Horko na ceste, co?«
»To máte pravdu, majore!«
Ani Scholtenuv hlas neprozrazoval nic, serZant byl do- konale zdvorily a ukázneny, ale neutrálne chladnY. Ion se chtel napred presvedcit, má-li ho to seznámeni tesit.
»Hm. " zatracene horko ... « opakoval ucetni poddu- stojnik a nakroutil si spicku pravého kniru; podle vseho myslil na neco jiného, ale pfitom prece trochu i na toho nového serZanta. Hledal zrejme nejakou ~ednivetu a proto upadl do uredniho tónu: »Ach, ovsem ... co jsem to chtel Hci ... Máte papiry?«
Scholten mu podal jakousi listinu.
28
nosti, také z tvrdého dfeva, menily jaksi jakost, to jest bylo jich sice stále stejne, ale byly z horstho dfeva, ze dfeva, které dflve slouzilo v podobe beden na pivo, na máslo a na jiné veci. Konec koncu to ani nent tak stras- né: voják se vyspi stejne dobfe na mekkém dreve jako na tvrdém, naproti tomu vsak kredenc nebo skfin z tvr- dého dfeva slouZi docela jinak a predevsim má vetst cenu, neZ kredenc nebo skHn z dreva meranti; to ostatne jenom dokazuje, ze státnt majetek mtvá obycejne je- nom re!ativni cenu, srovnáme-li ji s ve!mi skuteenou a positivni cenou osobntho majetku. To vsecko nemá nie spoleeného se skuteenym hfichem, ponevadz ty dva druhy majetku jsou k sobe asi v takovém pomeru, jako zcizováni osobntho majetku k zproneverováni dani. ]e- nomze pH takovych manipuladch se muze leekdo dostat do uzkych a jde-li 0 prycny, tedy furYr. Ten vi, ze pryeny byly z tvrdého dfeva a ted jsou z beden, coz je promena, pfi které musi zavHt obe oei, nebot jinak by mu to vadilo v kariéfe, ale zároven má stále odpoved- nost za tu zmenu, které vlastne nevidel, a to ho muze také pfipravit 0 kariéru. Na pflklad: nejaky velky pán se nudi v hlavnim meste, kde zivot skytá také pramálo vzruseoi, a tu dostane neblahy nápad, ze se vydá na cestu - na utraty vlády. Takovému vyletu se obycejne a nejvhodneji Hká sluzebnt cesta. Vydá se dejme tomu na eestu do tábora Indrapuri a oznámt den pfedttm, ze se zajimá 0 tamnt vzorné prycny pro muzstvo. To zpu- sobi jakési zdéseni zejména u furYra. Pfibéhne k ve!i- teli bivaku a breptá cosi0 prapodivném zhorsent jakosti pryeen. Ale prapodivnostt je jesté vice. Na pHklad:
v sousednim bivaku jsou pravdepodobne jesté vsecky pryeny v pofádku a tak se vydajf ruzné prycny také na cestu a vymenuji se jako vezni. ]sou-li tamni prye- si tu odpoved vylo!it jak ehteI. Nastalo krátké ticho.
Scholtenovo prohlásent by mohl pokládat za vyzyva- vost vuei sobe, ale pravdepodobnejsi bylo, ze Scholten spiSe mifil na reiim. Mozná, ze do tech slov vlozil ja- kési zklamáni. Ostatne nebyl zklamán jenom on a ueetni poddustojnik nepojimal jeho fee jako osobni uráiku také proto, ze se to nestalo v ufednich hodinách a on sám nebyl v urednt uniforme. Ba nepokládal to aoi za blobu na rezim, nybri chápal to proste tak, jak to pravdepodobne Scholten minil, tfeba se ehoval zdrie- live: jako individuálnt názor 0 veci, kterou oba znaji i s rubu. Pieterse i Scholten byli furyry a nejenom to, oba byli furyry v témz bivaku, coz je oeco takového, jako dva kapitáni, kteff vykonali stejnou plavbu a pfesne vedi, v cern jsou nesnáze a v cern vYhody. Fu- ryrstvi se opravdu podobá kapitánstvi, znamená pro- plout bez nárazu uzkym pruplavem mezi osobnim a vládnim majetkem a nikde neuviznout.
OCetni poddustojntk rozdelal baHk tabáku a ukroutil si cigaretu. Potom klidne skrtl sirkou, naklonil hlavu nad plaminek, plajid nehybne v nehybném ovzdust mezi zkfivenymi prsty, a zeptal se s cigaretou v koutku ust a s oeima vyznamne pfimhoufenyma:
»Kolik je tam jeSte vzornych prycen?«
Na to heslo odpovedel Scholten zas heslem:
»]este dve.«
A tato otázka a odpoved znamenaly zkrátka toto: vzomé pryeny pro muzstvo dává vláda a ponevadz je dává, jsou zhotoveny z nejlepsiho tvrdého iodického dreva.
V bivaku Indrapuri vSak byl jeden evropsky strelec, v obeanském povoláni truhláf. V tábofe se náhle zaeal mnozit ruzny nábytek, vkusné kredence a skHne z tvr- dého indického dfeva, kdeZto prycny Indické spolec- 30
ten je bud' jak bud' 0 stupinek nize i tim, ze prohlásil, ze se nehodi za furyra, coz mtize znamenat náramne mnoho, dokonce i neco urázlivého. Predpisy ostatne vell ze se nemá jednat pHlis dtiverne s lidmi, kteH maj'i niZSi hodnost, treba jenom0
stupine~.
Protouee~n~
poddtistojnik vdechl znova zhluboka kour, pomalu JeJ vyfoukl a rekl, ze má naspech, coz ostatne bylo pravda.
»Prijd'te se tcdy 0 sesti hodinách predstavit k raportu!«
rekl ledabyle a trochu svrchu serZantovi, »domluvim se potom s kapitánem, ktery oddil dostanet,e.«
»Dobre, majore. A snad byste mi mohl jdte Hei, kde je má komtirka, chtel bych si totiz trochu pohovet, at- Cinsky vlak neni zrovna prepychové vozidlo ... «
»Ovsem,« odpovedel ucetni poddtistojnik vlidne, nebot konec koncti byli oba kdysi furyry, vylovil ve tme pod psadm stolem trepky, vklouzl do nich bosymi prsty a sochtal se vedle Scholtena k vYchodu.
»Podivejte se!« ukázal, »tamhle naproti nalevo od toho baráku ten predni pokojieek ... Jdete rovnou odtud.
Jeste ncvim ... snad tam budete moei ztistat, vsak se to brzy dovite!«
»Ano, majore, dekuji.«
Scholten zasalutoval a sde! dolti po schtidcich; oslr'lu- jid palcivé vedro se nad nIm zavrelo.
»lkut!« rekl zhurta zene a kráee! pred ni po nádvoH.
NádvoH bylo malé a holé. V nekterych táborech se vo- jáci pokouseji 0 jakési zdáni mesfanského blahobytu, pestuji si kousek trávniku, obroubeného kvetinami, za- 10H zahrádku a udelaji obláskové stezky mezi baráky.
Ale tábor Meredu se smiSenou posádkou belochti a ba- revnych lidi byl pHlis vysunut do nebezpeeného kraje, ei snad velitel tábora myslil vice na své brzké pensio- nováni nel na to, aby se zalozenlm trávnikti stal tábor
3
ny opravdu v porádku, je v porádku vsecko, ale co má furyr delat, vznikne-li jakési závodeni na dráze mezi vagonem ze severu, v nemz je vzneseny inspektor, a va- gonem z jihu, v nemz jsou pryeny? V tábore se napjate eeká, ktery z teeh vagonti prijde dHv, a prijde-li, chvála Bohu, vagon s pryenami, odsunou se dvere, furyr se podivá nervosne dovnitr, nebot dobry furyr se vyzná v tech vecech, a za chvilku se ozve upHmné: »Hrom do toho! Takové prycny tu máme také. Jen si to svinstvo vezmi zas zpátky!« To ovsem dokazuje, ze i v onom bi- vaku pozbyvaji pryeny váhy a budou shledány leh- kYmi ... Je-li tomu tak, co potom? Potom
prijd~
ne-odvolatelne a osudove kontrolujici pán a furyra se zmocni resignace, nebot ac nemá pravdepodobne vel- kych vedomosti 0 fysice, prece jenom vi, ze vina tak tezká neleti vzhUru, nybd vzdycky dolti.
Takové veci se stávaji v zivote furyrove a jediny roz- dil mezi furyrem a furyrem je v tom, jak dovede od- hadovat rtizné zmeny v kariéfe, která má premnohé vy- hody, zejména hmotné.
Scholten na pHklad nedovedl odhadnout nic _ byl ovsem vyjimkou - a pozádal 0misto serZanta a 0 pre- lozeni. Pieterse naopak prekonal bezpochyby vsecko.
Kouril nyni klidne dále, kyvl dlouze a souhlasne, jako by ho bavily tyvzpominky, pravdepodobne v té poledni horké hodine mije!a kolem neho celá procesi materiálu, jehoz neosobnim majetkem byl stát. Ten materiál patH vlastne muzstvu, ale rozhoduje 0 nem furYr. Jsou to plechovky s petrolejem, plechovky s máslem, ryzi a su- senymi rybami, vojenské boty a spodky, snad i prycny, z nichZ se vyvinou kredence a skHne. Ale Pieterse ne- prozradil, jakou ulohu pritom hrál- vzdyt je to ostatne také jakési uredni tajemstvi a krome toho sedant Schol-
32
sft pro
tl
moskytum. Seholten se rozhlédl, svetniee byla zaHzena tak, jak pHslusI poddustojn!ku. Vseeko v po- rádku.»Podlvej se, Nonni, tak jsme uz zas doma,« rekl a po- hladil ehvatnym, ale ku podivu neznym pohybem jemné, troehu zahnedlé Hcko.
Kolem ctvrté hodiny odpolednl se tábor probudil zomá- ment. S pobreZi vál lehounky vánek, evropStl a domo- rodl vojáei se loudali s dzbery a rucnlky, sli se koupat;
zeny, které za poledne smely byt v lozniei, musily zas do svyeh baráku a po druhé sb!raly svyeh pet svestek, koslky a hrnee, kotly a deti, zkrátka vseehno harampátl, jlmz si zeny dodávajl dülezitosti, a znova s~ zacala vy- prava do barákü. To preeházenl zen z lozniee do zen- skyeh barákü, dvakrát sem, dvakrát tam, ráno a odpo- ledne, bylo jako zvlástnl prHiv a odliv, protékajld tá- borem a rozdelujld den.
Vsude se ozyvaly hlasy, za tenkymi stenami bylo slyset hovor a zlvánl; v poddustojniekyeh barádeh na uzkyeh verandáeh se objevil tu a tam Evropan v spadeh kal- hotáeh a v bavlnené kazajee a volal na souseda.
Seholten se prevlékl a nerozhodne se loudal po svetniei.
Byl tam jdte cizl, nikoho neznal, nemel na koho zavo- lat. Jeho hospodyne a malá Nonni sly do zenské kulny;
v pokojlku byl témer nesnesitelne zatuehly vzdueh. yy~
táhl z kufru knihu »MAX HAVELAAR«, postavli SI
zidli na verandu, vylovil z kapsy tuzku a usedl natáh- nuv nohy na zábradlL Pak otevre1 knihu; eetl Multa- tuliho vzdyeky s tuzkou v ruee; okraje stránek byly plné tlustyeh a tenkyeh car, mezi nim i bylo nekolik vy- kfiCnlku. Seholten poeházel ze zbozné rodiny, ale mnoz- stvi zrejmyeh nespravedlnostl v zivote ho primelo, aby pHjemnejslm; af tak ei tak, nádvoH bylo holé a pusté,
byla to jenom udusaná hlina, na kterou prazilo nemilo- srdne slunee. Vzdueh mezi baráky se ani nepohnul; ne- kolik káraneü zametalo, sustot jejieh koSfat dodával ospalému tiehu ospaIého rytmu. Tu a tam na sehüddeh barákü sedelo nekolik domorodyeh vo jákü; byli na- polo nazi, Hnl a mdH, jeden meI jenom krátké kalhoty, do pasu byl nahy; druhy mei na sobe jdte rozepjatou bluzu, sedel a kouril; v dlouhyeh prestávkáeh pronesl sem tam nekdo namáhave nejaké sluvko; jeden voják si tise prozpevoval, jako by ehtel sám sebe uspat zpe- vem; u jednoho baráku lezlo po zemi nahé deeko, ni- kym nehHdané; vedle toho baráku stál kul, na nem byla pripevnena bedna a prikována na reteze sedá opicka.
Sedela dole u kulu a také si zdHmla, hlavicku mela mezi koleny, snad snila 0 oehranné materské náruci.
Kdyz Seholten sel kolem, zavolal na ni: »Kss!« opicka se vytrhla ze span!, s pronikavym krikem se vysplhala nahoru na kul a stremhlav se vrhia do bedny. Tam se vzpamatovala a z bezpecného utulku se zurive a ura- zene zasklebila.
Domorodka se dala do smlchu.
»E, Nonni ... podlvej se na opicku ... ks! ... ks!«
Malá Nonni se zasmála také, sláva, ze tu je taková sprymovná opicka, doma v tábore Indrapuri mela také opicku, ale otee ji dal pryc, protoze zacala byt pHlis zlá.
Hned za opicineem na konci baráku pro muzstvo byla Seholtenova svetnicka. Seholten vysel po sehüddeh na verandu a otevrel dvere. Dusné horko mu zavanulo vstHe. Byla to malá svetnicka s ddtenou podiahou a se stenami z kosatin. Bylo tam luzko, ctverhranny stUl a zidle, nad stolem visela petrolejová lampa, u luzka 34
37 hloucku a tlachajf. Kapitán uz zasel do kanceláre zná- mym dlouhym a trochu dulditym krokem - poddû- stojnfei zahlédli ovsem »dedka«, ale rozkaz zni na sest hodin, nemusi tedy pospfehat. Scholten bezdeky po- slouchá hlasity hovor na dvore, ktery odvádl jeho po- zornost od knihy, a obcas sklouzne pohledem se stránek k hloucku kamarádu. Vsiml si zejména jednoho, jdte mladého muze, sedanta, vzrostlého a slachovitého, jak se mu zdá, s kastanovymi vlasy a jdatym rysavym kni- rem. Jak Scholten uzfel ten rysavy knil', podtil odpor.
Vzpomnel si na jednu pHhodu detstvI: je témec sest hodin vecer; matka dovarivsi veceri, posHá ho na ulici podlvat se, nejde-li jdte otec. Vybehne ven; je v amste- rodamské uzké ulicce, na konci ulice je hospoda. Smrá- ká se; nerozeznává jiz zfetelne tváH lidi, s nimiz se potkává. Pricházi k hospode a tu nekolik kroku pred nim vejde do vycepu muz. Velky clovek s rysavymi knlry. Otec! - pomysH si a prijde domu se zprávou, ze otce videl jft do hospody. Matka se mrzl; za pul ho- diny prijde otec a matka ho priv1tá vyCltavou otázkou, co pry pohledával v krcme a nadto v cas vecere. - V krcme? V jaké krcme, v jaké krcme, vzdyf se vubec nezastavil v zádné hospode? - No, tohle je prespHlis, vzdyf ho Vilém vide! jft dovnitr, do té putyky tady na nározl.
Ze,
Viléme? - Vtom mu probleskne mozkem rude a zhave drtivá jistota, jako kdyz se roztrhne mlha a ukáze volny obzor: - vzdyf to nebyl otec, nybd do- cela cizl clovek! - A zároven v nem vzkypi zaloba, kterou se bráni: Proc mei ten clovek otcovu postavu a rysavy jdaty knil' jako on? - Najednou nenávidf ty kniry, ale zustane sedet, zmateny a zrudly, otec ho popadne zufive za pazi, trepe jlm a nadává: »To jsou Ui a klevety,« a pak ho pofádne zmlátl a posle bez ve-" , .
.
hodil bibli pres palubu. Nahradil Krista Multatulim.
Trpe.l va~.all~i a nes~yslnostmi lidského zivota práve tak, Jako Jlml trpel Knstus a Douwes Dekker. Ale Kris- tus zehral na lidstvo, Multatuli na rdim; cetné Schol-
~~n?vy cá~y .a ;ykri~nfky v knize nebyly vlastne nic Jmeho, nez hche proJevy souhlasu s obvinenimi, která b~s?ik v~etl divoce ~,tvp rdimu. Bezmocné projevy uJarmeneho Cloveka, Jlmz se Scholten dtil, cloveka zá- pasidho marne se strojem, ktery' vsecko drtf se stroJ'em kter~' se nazyvá spolecnost, a v niz je zhnetena nepo-"
c~o~ltelná. a nemozná smesice vecne ruznorodych sou- cash: teorIe a prakse, zásady a ciny, ideál a skutecnost.
Scholten se obcas bránil té smesici, ale obvykle se mi- nul s ucelem a sHzl za to trest. Podtil horkost. Nebot mlady Vilém Scholten, jenz na prelomu stoletf vstoupil s ohnivym nadsenlm do koloniálnl armády, nikdy si
~akto nepredstavoval pestry vojensky zivot. Nekdy vy- Jadroval odpor slovy a tu Hkával na pHklad: »Neho- df,m se ~a furYra.« Lidé jako Pieterse chápou takové vyroky Jenom z polovicky a prijfmaji je s neduverou' moz?á, ze se v nich na mzik vynoH jakási tuchapocti~
vo~h a vrozené cestnosti, ale to letmé pochopenl oby- ceJne rychle zdusf mnohem pHjemnejsi pochybnost o umysle~h mluvCfho. Jiste je v tom nejaky hácek, ze ses nehodJl za furyra, pomysH si pak asi s velmi pHjem- n,rm pocitem a s vedomfm vlastnf hodnoty a zapáH si clgaretu. A clovek jako Scholten jde pak do své svet- nice s ctyrmi stenami a ddtenou podiahou, vezme si
~ultatuliho a pocmárá okraje knihy carami a vykric- mky.
Cas se vlece; je pet hodin; jde na sestou. Za ctvrt ho- diny bude rap~rt. EvropStl poddustojnfci se uz pfilou- dalI, vykoupánl a oholeni, stavejl se v uniformách do 86
eere spat. - Scholten nikdy nezapomnel na tu pHhodu;
nikdy se jiz 0 tom nemluvilo, nikdy se nepokusili vy- svetlit a rozlustit tu zámenu a tak zustala propast mezi nim a otcem a také mezi nim a svetem, mezi nim a spo- leenostf. PHhoda s muzem s rysavymi kniry se pozdeji opakovala, sice v jiné podobe, ale v podstate byla stej- ná: mylné usudky a v zápetf nespravedlivy trest. Ze zde- seni tehdy v detstvi zbyla horká palieatost. Zivot se mu stal jedinou velkou nespravedlnostf, bible ubohym zva- nenim, Kristus vtipnym snilkem, ktery se muze nazy- vati Synem bozim jenom proto, ze nepatH do sveta lidI.
Ale prece jenom musi byt nejaká spásá, nekde musi byt svoboda. A mladik, ktery v pohrdavé pyse se zrekl vsi opory, vstoupil do koloniálni armády a sel za hla- sem krásného dobrodruzstvi, ktery k nemu zalehl pres siry a svobodny oceán.
Zde na druhém brehu more nasel dobrodruzstvi, ale ne svobodu; rve se dále se zivotem, s predstavenymi, s re.
zimem.
I zde je mezi poddustojniky muz s rysavymi kniry a Scholten si uvedomuje, ze se divá na toho muze se zvlástni pozornostf a ze mu je nepHjemny.
Muz s rysavymi kniry je hluenejsi nel ostatni a Schol- ten v tom nalézá vitany podnet ke kritice.
Jak se ten chlap naparuje, mysli si s odporem, jak se naparuje!
JeSte se sice skláni nad knihou, ale Multatuli je uz da- leko; Scholten se divá po ocku po lidech venku, postá- vajicich trochu stranou od verandy. Jednotlivá slova, vyroky bez smyslu mu doléhaji doterne k sluchu, jsou to slova a vyroky, jaké se ozyvaji v tuto denni dobu v kazdém tábore. Jenom hlasy jsou jiné.
»To jsme se vcera zas rozsoupli, co? Coz abychom to 38
dnes jeHe zalili? .. Pro mne, za mne, já bych neza- hodil nejakou legraci v kantine ... NemeIs s tim ne- jaké opletacky? .. BlázniS, opletacky?! ... Opletacky s tlm mei leda jeho oddH, vid?! ...«Smfch.
Furyr sel mimo. Kdyz preSel, rekl jeden z poddustoj- niku: »To más zrovna tak, jako s timhle skrabákem.
Mohl by mi dát 0 kapku vfc petroleje do lampy, za chvfli uz od ni nebude vubec videt! ... Panu furyrovi se to ovsem zdá dost, nesmime pry konkurovat Pánu- bohu v osvetlováni, co? ..« Smfch ... »Ne, to ne, ale ...
No, a pak musime chudince furyrovi také neceho do- prát, ne? .. Stedry furyr by se mohl ukazovat na po- svicenich ...«
Scholten svraStil oboci a hledel chvHi uprene do knihy;
tuzkou bezdeky fukal na okraj knihy, takze vznikaly jemné cerné tecky, Morseovy znacky jeho vzpominek na minulost. Náhle vstaI, polozil knihu do prihrádky na stole, seSel po schuddch s verandy a krácel k pod- dustojnikum. Predstavil se.
Jména, stisky rukou. Pak zas ticho. Pribyl nováeek.
Chlap s rysavymi kniry se jmenuje Lederer - to je- diné jméno si Scholten zapamatoval.
Bylo za sedm minut sest; muzi jeSte stáli acekali, mi- nuty se Hne plfZily, poddustojnfci hiedeli naproti pres dvur: nadporucik vycházi z bytu a jde do kanceláre.
Nekolik slov 0 nadporucikovi: jmenuje se van der Pas, je svobodny, nemá ani hospodyni, ale prece je za zen- skYmi. Potom nekolik klepu, muzi vyznamne mrkali:
Scholtenovi, jenz tam stál s vynucenym usmevem ne- zasvecence, dostalo se konecne vysvetlenf. - Nadpo- ruCik má prezdivku Suku, to jest ctvrtzlatnik. Kdyz ho totiZ zchvátf touha po zenách, procházl se u zenskych baráku nebo za nimi, a to ço nejnenápadneji. Pfitom
zpráva 0 boji, ktery pry se strhl mezi vojáky Spolec- nosti a atCinskymi povstalci. Odkud prisla ta zpráva?
Vznikla nekde v dusném tiehu a neznámé temnote pra- lesa a roznesla se po uzkyeh stezkáeh, podle pobrdi, ode vsi ke vsi; lovee nosorozeu ji vyprável sberaci 1'0-
tanut,·); ten ji rozSifil v svém kampongu; vesnican nesl na trh ovoee a nechal tam tu zvest; pasák, ktery hnal buvoly domu, se povesti ujal a tak se zpráva konecne dostala az do tábora. Ale nikdo nevedel nie jistého.
Preee vsak zpráva vzbudila nepokoj; zeny zneklidnely, stráze se rozhHZely bystreji po okoH, neobjevi-li se po- hreSované muzstvo. Ale neobjevovalo se; dni mijely po- malu, ale jiste, zpráva se nepotvrzovala ani nebyla vy- vráeena, jako by uletelaQO nebe vzklenutého nad sirou krajinou. Kazdym uplynulym dnem vzrustala nejistota;
uz pred ctyrmi dny se mela hlidka vrátit. Svecerivalo se, nastávala pátá noc.
I kapitán vyvel ven; poddüstojnici se bezdeky snazili vycisti mu s tváre, co vi 0 pohreSovanyehj snad se uz dovedel nejaké podrobnosti, vzdyt kancelár je spojena s okolnim svetem telefonnim drátem, ktery visi osa- mely ve vzduchu na sta mil daleko, je napjat v pralese, nad propastmi a moCály; ze spinavého predpotopniho pfistroje, ktery bühviproc páchne tabákem, inkoustem a petrolejem, je obcas slyset breptavé krákoráni, ne- kolik nezfetelnyeh slov, opakovanyeh v rozmanityeh to- nináeh. Snad zabreptal telefonni aparát nekolik slov o sesté cete ... Ale kapitánovy tváfe neni mozno nie vycisti; mezi ocima se mu jako obycejne vyryla vráskaj kapitán musi myslit jeste na mnohé jiné veci, nejenom na sestou cetu, která se meia vrátit jiz pred ctyrmi dny
41
*) Rotan, palma rákosová, vyrábeji se z nl lana, provazy, hole a nábytkové pletivo. Pozn. pfekl.
má ruee slozené na zádeeh, jednu pest zatatouj hlavu vztycuje, jako by ehtel na vecerni procházee uZit co nejvice ehladného vzduehu. Ale to tajnustkárstvi mu nepomuze, protoze se ukázalo, ze to vsecko je jenom strojené, nebot zeny prozradily, ze mivá v sevrené pesti ctvrtzlatnik; ehee-li nekterá, muze si vydelat suku.
A od té doby mu Hkaji nadporucik Suku. To se vi, ze to jsou vzdyeky zeny, jejiehZ muzové jsou na obchuzce.
A 0 teeh historkáeh vi v tábore kdekdo, nebot mezi drátenym plotem se nie neutaji. Prostora je pHlis malá a tenké steny vseeko prozradi.
Jak uderila sestá, postavili se poddilstojnici pred kanee- láH tábora. Nyni ztiehli, náhle zvázneli, sluzba se za- cala.
ÜCetni poddustojnik, najednou vojensky rázny a jako- by ve vojenské uniforme 0 pet let omládly proti tomu, jak vypadal v neporádnyeh nedbalkáeh, seSel se schild- kil a drZe v ruce stoceny papir, prohlédl radu.
»Vsiehni zde?«
»Vsiehni, majore.«
»Totiz. " kdyby tu byl také de Jong!« rekl mladicky serZant Dwars, ktery nikdy nedovedl ddet jazyk za zuby.
»Ted zádné zerty!« pokáral ho ucetni poddustojnik, a Dwars rázem zváznel.
»To neni zert, majore... PriSla uz nejaká zpráva o sesté cete?«
»Ne,« odpovedel serZant major usecne. Ale usecnost nebyla namirena proti Dwarsovi, vyplynula z toho, ze se v tábore zaCinali znepokojovat 0 sestou ~etu.
Rázem se rozhostila jakási stisnenost; vzniklo napeti, které cHili vsiehni. Sestá ceta se jeSte nevrátila s ob- ehüzky, ackoliv meIa byt jiz ctyfi dni doma a ac dosla 40
43
»Dekuji.« Kapitán se otocil, vysel po schuddch, zmizel v kanceláfi, následován sedantem majorem.
Scholten se pozdrZel a dal se do reci s Dwarsem.
»Jaká je tu vlastne sluzba?« zeptal se svinuje si eiga- retu.
»Ach, co bych ti vypravoval ... « Dwars pokrCil rameny,
»taková jako vsude. Jenomze tu máme mnoho obchU- zek a kapitán má pro nás vlastne porád nejakou práci, zato vsak si muzeme nekdy odejet treba i na deset dni ...«
»Tak. Hm. A ... ten nadporucik Suku, jak mu Hkáte, jaky je to clovek? Jak se chová na obchUzce?«
»Ten? .. Toho nám tu byl cert dluzen!«
»Proc? .. Tyrá lidi?«
»Tyrá? To ne Ne, na to si nemuze nikdo stezovat.
To spiS Lederer «
»To je ten s ryVavymi kniry ... « skocil mu Scholten témer chtive do reci, hned si to myslil. Ten chlap, no ovsem, Schol ten to zná: znesnadnit práci, nechat lidi trochu déle cekat a dále pochodovat nd je nezbytne potrebi, vyhlédnout si na pochodu prekázky, které by se daly pohodlne obejit - no, a kdyz se vrátlme domu, hned dtlme, ze jsme vykonali vice nd povinnost ...
ovsem!
»Tak tedy Lederer ...« rekl rozváZne, ale pak si zas vzpomneI na nadporucika. »Ale jaky je nadporucik?«
»Ach, nadporucik. No ... na pHklad te nesmi ani na- padnout, aby sis vzal s sebou na obchUzku koralku, nebo je hned zle!«
»Vida! ... Ale sám ... pije? .. Kdopak je tamten?«
prerusil se Scholten a zadival se v rostoud temnote pfi- vrenyma ocima na praporcika, ktery práve odcházel z kanceláfe domu.
- vsak serZant de Jong vykoná svou povinnost, mysH si - vsak se jdte dovime od serZanta de Jonga, proc se zpozdil, a nebude-li to moei fádne vysvetlit, ponese následky sám. Kapitán nemeI tedy pHciny, aby se ne- jak zvlásf znepokojoval, a proto zustal klidnY. Krome toho mei jit brzy do pense, a v takovém obdobi se lidé neradi predcasne rozcilujL
Sdel dol u a vyzval serZanta majora, aby mu podal hlá- sent Mezi obocim mei kolrnou vrásku a tváril se od- merene.
»Pozor!« zavelel serZant major; poddustojnici se posta- viii do pozoru, kapitán si stoupl pred ne, raport se zaeal.
»Z Indrapuri pfijel serZant Scholten ...« SerZant ma- jor se podival na kapitána a dodal: »Pridelil jsem ser- zanta Scholtena k druhé eete, kapitáne.«
Kapitán kYvl.
»Dobrá. Máte jdte nejaké dotazy, serZante?«
»Ne, kapitáne.«
SerZant major mluvil dále:
»Prvni a Hetl ceta se vydaji na tHnedelni obchuzku za veleni nadporuCika van der Pas. Vezmou si na ctyri dny potravin, ostatek zrekvirujt Druhá eeta vysHá pracovni stráz, etvrtá eistl zbrane a remeni, pátá pracuje na silo nici ... « Tady zela mezera: sestá ceta chybL
SerZant major mávl bezdeky rukou, jako by nahrazo- val chybejic1 sestou cetu, svinul rozhodne papil' a po- stavil se do pozoru, oeekávaje kapitánovy rozkazy.
Kapitán hned nereagoval, stál nerozhodne, hlavu klo- nil trochu na stranu, hryzl si kniry, vrastil oboci - jak nepHjemná je ta pfihoda s sestou eetou!
»Nic jiného, sedante majore?«
»Nic, kapitáne.«
42
»Ten? .. To je praporCik Nyhof.«
,>Praporeik Nyhof?! Ale hrome, ten je tady? .. Pro- min, s tim si musim hned promluvit!« A Scholten se rozbehl dlouhymi kroky za praporeikem.
»Dobry den, praporeiku Nyhofe!«
Statny muz se rázem zastavil a obrátil. Scholten zasa- lutoval: »Znáte me jdte?«
»Pane Boze, eloveee ... ano ... ovsem ... jenom jmé- no. " poekejte ... « Nyhof si mnul eelo a usmival se.
»Scholten,« pomohl mu serZant. »Byli jsme v roce 1905 spolu na Malangu u skladistniho praporu; byl jste ten- krát sikovatelem a já ... « Schol ten se zarazil, trochu rozpaeite se zasmál, zdálo se, ze mu porád jdte vadi vzpominka na neco v minulosti; pak mluvil rozpacite dále: »Vsak se na to jiste pamatujete, neni-liz pravda?«
Nyhof vsak pokládal minulost za méne düleZitou neZ Scholten.
»Ach, ovsem ... Scholten! . " ted' uz vim, no ovsem, prisel jste tenkrát s Bornea a ... ovsem ... « A Nyhof se upamatoval: Schol ten u raportu pro nejaké provi- neni, etyfi dni 0 chlebu a vode, a pozdeji se jdte neco vyskytlo ... ale prece jenom uz zapomnel, jak to vlastne bylo, no, konec koncü ... »A odkud jste ted' prisel?«
zeptal se, aby svedl ree jinam.
»Z Indrapuri. Byl jsem tam furYrem ... (( Scholten zas trochu zaváhal, pak dodal: »Ale pozádal jsem 0 prelo- zeni sám; nemohl jsem se jaksi shodnout s velitelem.((
Nyhof se na neho podival zpytave, prohlédl si vysokou postavu Scholtenovu, jeho sirokou kostnatou tvár; videl uz jenom obrysy, bylo pfilis tma.
»Ale, ale!(( rekt. »Zas nejaká oposice? Zdá se mi, ze jste dostal uz dost za vyueenou! ((
Scholten mávl na omluvu velkou tvrdou rukou. »No, 44
to lIZ je takovy möj zpüsob, praporeiku. Nemohu se smifit s tim, ze v armáde nesmi nikdo samostatne mys- lit, ze musi souhlasit se vsim, co mu predstaveni na- Hdi ze musi vsechno spolknout.((
»T; vite ... (( chlácholil ho Nyhof. »Ale proe se tim trápite? Na svete uz to tak chodi a vsecko má ~o~ré a spatné stránky. To je vsud.e: .. ~o, ted' se ~O?lVam po nejakém jidle, snad se uVldlme Jdte v kantme. Za- tlm sbohem!((
»Na shledanou, praporeiku!( Scholten zasalutoval, chvil- ku postál a dival se za Nyhofem. - Na svete uz to tak chodi - vsecko má dobré i spatné stránky. Scholten se bezdeky usmál. To je zkrátka Nyhof s ne~chvej,n~u shovivavosti. Nebo ne, shovivavost to vlastne nem, Je to vie, spiSe smysl pro povinnost, sniz se nesmi nic sle- vit na nil se nesmi nic menit.
Lidé takové povahy jako Nyhof se maji vlastne
dobr~
- pomyslil si Scholten a na mzik závideI.praporeiko~l
dusevni rovnováhu a klid - to, ze se mkdy nerozCi- luje nad »proc((, ze mu staei, ze je vojákem a slo~zi,
vlast a dynastie je u neho na prvnim miste, casto pred zenou a detmi!
Pomalu a zamyslene vracel se Scholten do bytu. Klid- ny a povolny Ny~of najde ;zd~cky,stf:dn~ cest~:, zn~
menity, poctivy predstaveny, khdny, verny ~odnzen~;
Jeho nadfizeni s nim rádi pra~uji a ?o~fizemv~o,maJl rádi: je vzdycky vyrovnany, stale steJny. Je pr!~.ny,ale málokdy nekoho udá; nesype tresty, aby usplsil svou kariéru na vrub ostatnich; vetsina trestnych veel se vy- Hdi mezi ctyrma oeima, mezi nim a vinnikem. . Nyhof náleZel k té hrstce I~di, ,~teH byli, Scholten~vl sympatiCti. A pojednou, kdyz kr~cel. t~k sam, po dvo~e:
ktery mu byl jeste cizi, uvedomll SI, Jak malokdy clh
