se jako bezzubf a detinSti starecci. Dva z tech podivnych cestovatelu se potulujf po palube ruku v ruce: domorody stfelec a mlady trubac Vongso, Vongso s trubkou pod paZf, druhy s plechovkou plnou listI, kterou tiskne usta-vicne ksobe. Kdyz se ho zeptajf, co je v té plechovce, odpovf oba slavnostne a vázne:
»Na ctyri dni zásob.« A Vongso pri té odpovedi zdvihne po kazdé trubku do vyse.
SerZant arm in, prastary dedousek, sedf skrcen u zá-bradIl a dfvá se ustavicne do more. Stále jdte ceká na jfdlo, pin duvery ke Spolecnosti, jd je pro neho matkou, která nikdy nezklame. Tligono se usmivá a bájf 0 Ncce s krásnymi bflymi oblásky.
Na lehátku odpoClvá velitel. Ldi se zavrenyma ocima a dtf, jak mu v We busi srdce 10di. Kazdy uder toho srdce ho priblizuje k hroznému pojmu: odpovédnost.
Kdysi v noci plné zoufalstvi a horecnych vidin chtel pred tIm slovem utéci. Zabalil se do sarongu své zeny a mei jiz revolver v ruce. Ale serZant Scholten mu jej vza!. A mei dobre.
Nynf je uz bez horecky a dU, ze to bylo správné a ze mMe byt vdecen Scholtenovi, ze ho zachránil pred velkou zbabelostL Cftf, ze prohrál, ale nechce jinak, nez snáset tu prohru poctive, muzne a statecne.
Odpovfdat ze vseho.
Vf, co ho ceká: ustni zpráva u guvernéra, ustnf zpráva u velitele bivaku, pfsemná zpráva, v nfz bude musit oznámit den za dnem vsecky pHhody, nesnáze, pohromy, kazdy cin, kazdy omyl, kazdou chybu a kazdou ober.
Mohl by klásti pocet z prohry muzneji, mohl by se káti muzneji, nd tIm, ze to vsecko ucinf poctive a upHmne, tváH v tváf soudci a verejné kritice?
Je na sveté nemilosrdnejsf odpovednost?
302
Máme ho v pameti tak, jak jsme ho videli na hladové vYprave. THcet dni bloudil hladov pralesem hrdinne
. I '
zusta u nemocnych a umirajicich lidi svého oddilu, dvaadvacet dni snásel straslivou samotu. Zeleznou rukou udr~oval kázen, nutil sám sebe i ostatni k vojenskym povmnostem a poslusnosti. Kolem kazdého pochodového tábora d~l vy~tavetsilnou ohradu a jeho lidé, dHve nei se oddah myslence na smrt, myslili na to aby znicili
stf~livo
a zbrane, aby se nedostaly doruk~u
nepHtele.TrJ~~t dnf se bránil proti zániku, trpel, jako jste vsichni trpelI, ohluchl hladem, snel, upadal z hladu do bez-ve~o~1. A pak,byl za~?ránen, dávali mu potravu po trosk~ch, ponenahlu oknval. A melo se mu dostat i po-sledm odmeny, po které tak horoucne touzil: porucfk van Bakel mu slibil, ze ho navrhne k eetnictvu.
Lederer byl nekolik nedel v nemocnici apodie vseho snásel tu dobu tfze nez dny hladoveni v pralese. Nemel trp~livosti, aby sedel s prázdnyma rukama, aby byl paClentem, nedoprál svému telu dost easu k zotavenf pV'n kaz e e ars e navsteve na ehal, aby ho uznali zaYd' I 'k Yk' 'x Y Y I' . schopného k sluzbe v poli, nebof se obával, ze by mu nemoc prekázela pri rozhodovánf 0 mfste u eetnictva.
Ale lékar ho jeste nemohl uznat za schopného strádáni pHlis oslabilo jeho organismus. Po nemocnici' následo-valo nekolik nedel zotavovánf: Zádal pHlis mnoho od svéh? tela; tak krute, jak zacházel se svym te1em, tak krute ho vyuzival az do krajnosti. Nyni vsak zaeal ne-návidet telo, jei mu prekázelo. To zástf ho naplnovalo
~fm .d~l.e ~~m vice a jednoho dne dospelo tak daleko, ze SI pnlozll revolver k spánku a v slepé zurivosti Wo zavrazdil.
Zivot v bivaku zustal naoko stejny, naoko jste se vzpa-matoval, veliteli. Po návratu Vás vyslali zas na ob-304
chüzku, znova jste sel do temnych pralesu. Ale Vase sily byly vyeerpány, nemohl jste jlz zdolávat neschüdné hory. Krome toho vzrustalo kolem Vás zástf. V kam-pongu Vás stfhali mnozi eihavymi, plajicimi pohledy.
el-li jste mimo, plivali tajne, neboe jste porusil klid duchu u jezera a t1m uvrhl vypravu do nestestf. Kolik atcinskych nosicu zahynulo, kolik jich jeSte bloudf po
horách'~
Jednoho dne prisel do tábora Tuku Mudin promluvit si s velitelem. A Tuku Mudin dal veliteli lstive a zdvorile na srozumenou, ze uz neruei za Vás zivot a ze Vase pHtomnost ohrozuje bivak protoze záStf a mstivost za drátenymi ploty jiz prevrely.
Prelozili Vás. Ale hladová vyprava sla za Vámi. Vsude jste se setkával s novymi otázkami, s novou kritikou.
s novym odsuzovánfm. Zivot je totiz nemilosrdny, neptá se jak aproe, ptá se jenom na skuteenost. Slouzil jste v tom kraji jeSte rok, potom jste poZádal 0 propusteni a se! jste na odpoeinek. Hledal jste klid po krutych letech boje a nebezpeei, dobrodruzstvf a strádánf. Ale bylo tHko najit kl id. Vsecko, co jste Sfastne vykonal, vsecka vase vernost a odvaha zanikla v nicote a ne-zustalo nic jiného nei ta neblahá vyprava jei vás ustaviene pronásledovala jako pHzrak.
Minuia léta, uplynulo jiz petadvacet let, ale cely VáY zivot vyplnuje hladová vYprava. Kdyz nastane sou-mrak, vracite se v myslenkách zpátky k tomu ctyriceti-dennimu bloudenf, které prineslo mnohym smrt a mno-hym konec zivotni dráhy. Tu Vám zatanula ta straslivá událost pred oCima jako neblednouci fotografie a Vy jste se dival do oei tehdejsim clenum vypravy jednomu po druhém, videl jste jejich zhublé, zmorené rysy, jejich oei, obrácené v sloup, videl jste jejich hroby v pustine, 305
desky byly sluzebni, - casto )se~ vid~l: ta~ové desky na psadm stole sveho otee Jenz byl uredmkem kol,~~
niálni správy. Spinavá hnedá knizka
v
páe~la kaneela~'1 a arehivy a meIa název: Dodatek k pl'edfJlSll 0 vyh?na-váni politickopolicejni SlllZby armády. Potezkala Jsem v ruee tu silnou knihu s neobycejne nelákavym názvem a ptala jsem se v duchu, eo si st.impr,oboha pocnu,! p~?~
hlédla jsem listiny, byly to vOJenske r~'p0rty" tykaJI~1 se Vasi hladové vypravy z rok u 191).Vase zprava0 vy-prave s poznámkami Vasieh nadHzenych, zpráva pO,ru-Cika van Bakela, ktery nasel zbytek Vavivypravy, zprava porucika Smita. ktery byl vyslán jako velitel ~r~hé záchranné vYpravy. ProhliZela jsem mapy, by~y t,1 te~y na tenkém balidm papfru, a v zmatku car a skrabame jsem nasla nekolik jmen, jimz jse~ sekd~si na~Cila ,v~
skole. Naposledy jsem si prohleclla Va e pOJednam o hladové vYprave.
táhla jsem záclony, rOzSfárala kamna a dal~ e do ctenL Priznávám se Vám, veliteli: zatocila se mI hlava!
Byla jsem jako pochována pod lavino~ .vojenskych názvu, atcinskyeh jmen, hor a rek smeru kompa u, které se potácely od jihojihozápadu k severosevero-vYehodu. Ale vyskytov~laseta~ i slo va, která
v
up,ou.tala mou fantasii: zásoby, blvaky, vyprava. Hlavne vyplava a bivak me lákaly dotykaly se mych vzpominek z mládL kdy muj otee jako mlady a hodivy ~ontrolor
z:
I,av-nych casu generála van I-!eutsze ehodll po ~b~huzkach tábofil v praleskh a po trech dnech hlad vem shledal, ze nejjemnefl lahudka na svete je kousek syrovéh~
buvoHho masa, které odpoclvalo tri dni v prop een-:
kapse kabátu jednoho trestanee. . . Ph slove vyprava jsem si také ~zpo~~e!a,.Jak Js~m nekdy vidala odeházet takovy odelt! vOJaku mtrozemlln kostry, rozdreené divou zvefL Nemuzete snésti ze se
stále jeVte ozyvaji hlasy, které Vás obvinuji z té strasné pohromy. A rád byste ukázal, ze rozsudek, ktery nad Vámi vyrkli, byl kruty. Chtel byste dokázat, ze i jini se dopustili omylu, kdyz vám uloZili tu vypravu a po-slali Vás s nedostatecnymi zásobami, kdyz Vám porucili, abyste se zásobil v miste, kde nebylo mozno se zásobit, kdyz Vám dali vadnou mapu a nikdo nevyzkousel sehop-nost pruvodee, kterého poslali s Vámi. Chtel byste dokazovat, s jakymi nesnázemi jste bojoval, jak Vás pronásledovalo ndtestl a osudné okolnosti. Rád byste dokázal, jak náhodny liják muze byt ndtestlm a ná-hodne plujid stébla eukrové trtiny záchranou. Konee koneu - uznávaje ovsem ehyby, jichz jste se dopustil - chW byste, aby lidé poehopili okolnosti, v kteryeh jste se oetl.
Vzal jste také papir a pero a napsal 0 tom pojednáni, ale jste voják, ne spisovatel, a nevite si rady se slovy, která neehtela vyjádrit to, eo jste ehtei Hei.
1Jikdy na to nezap menu: bylo to jednoho ddtivého podzimniho odpoledne. Zahrada byla zmoklá, kvetiny hnily, vitr rval cervené a Zluté listy se stromu a ony padaly. trepotajke se smutne mlécnebilou mlhou. Stála jsem u okna a uvidela listonose, prijel na kole a plásf mu poletoval jako nafouklá plaehta. Vypadal jako ne-blahy posel: cerná trepotavá postava v smutném mlha-vérn podzimnim odpoledni.
Podal mi velky baHk. Byl to divriy baHk: listiny, mapy, ohmataná hnedá kniZka, cerné desky, svázané zelenymi tkanieemi. Bylo v tom i psani, psani od Vás, veliteli.
Vyprável jste mi v nem 0 nezdareném pokusu nap at o hladové vyprave aposlal jste mi vseeek materiál. Ty 306
do jeste vzdálenejslho nitrozemL Docela zretelne se mi vynoril v pameti obraz: Byla jsem zenou urednlka na osamelé, zapadlé kaucukovnlkové plantázi v AtCinsku - muj dum stál na holém kopei v palCivém slunei, z verandy jsem se dlvala na vznikajfd hrbolatou cestu, na holy a do cerna vypáleny pruh zdáru a pokraj pra-lesa - ten prales stál na hrbetu hory a zakoncoval my-tinu, uzavlral také eely svet, nebof za nfm nebylo nie nez neobydlené a neprozkoumané pralesy a hory; jednoho dne zaznely náhle zdusené pravidelné zvuky kroku sirym tichem horkého dne, oddH vojáku sel mimo na ob-ehUzku, poehodovali s karabinarni a klevangy, v hne-dyeh tropiekyeh pHlbáeh po bfdné eeste kolern mého dom u, bHe zhnoud slunecni záH; pohllZela jsem za nimi, poehodovali do pralesa, okraj lesa se otevrel a zhltl vYpravu.
Snad jste byl jeden z nieh, veliteli!
Shromázdila jsem jdte vice vzpominek, momentek, obrazu a dojmu ... Nekde hlllboko na západnlm po-breZl Sumatry, kde eestujlcl vymenovali na ceste kone a kde byl nove pWily Evropan práve tak vzácny jako zatmeni slunee, zil na pensi evropsky sedant. Bydlil v kampongu, meI jenom jednu nohu a vojensky Vi-lémuv rád. MysHm, ze byl alkoholik. Ponevadz byl jedinym beloehem na sest dnl eesty na nfz bylo treba vymenovat sestkrát kone, a ponevadz muj otec jako kontrolor vládl svrchovane v té zemi, rekrutovala ma-minka 5. prosinee 1904 toho serZanta, aby v prestro-jeni za svatého Mikuláse nastoupil sluzbu v pasang-grahanu, v ûfedniekém letohrádku. Nyni si mysHm, ze to musilo byt serZantovi mnohem trapnejsi nei chvHc, kdy mu divoky Atcinan usekl nohu. Nevlm, proe si to myslim,snad proto, ze jsem si zapamatovala, jak trapne 308
byl zmaten, kdyz jsem vtiskla svatému Mikulási na za-rostlou tváf ustraseny detsky polibek.
Vzpomnela jsem si na maloll posádku v horáeh nad Padangem. Tam se majorova zena pohnevala s zenou vojenského lékare, protoze, kdyz se vrátila dospelá deera doktorova z Holandska, postavili obyvatelé toho mls-tecka vetSi slavobránu, nei kdyz se vrátila majorova deera; jednoho dne tam byl také vojensky pohreb a já nikdy nezapomenll na temné vireni bllbnu a na smutecni poehod.
Za raného mládf jsem ztrávila rok v ohrade z ostnitého drátu ve vojenské pevnosti Melabo na horkém osame-lém pobreZi atcinském, tyraném bourIivym morem a malarif, hrávala jsem si mezi trestanei, vojáky a válec-nymi zajatei, narodil se mi tam bratr, matka ldela pfi porodu s revolverem pod poduskou a s revolverem v ruee ehodfvala na trh; kdyz jsme vsiehni tri onemoe-neli tyfem, podeloval nás domorody stfelee ehininem, nebof doktor oddel s vojáky; po nepokojnyeh horkyeh vlnáeh se tll a tam prikolébal k pobrdf na vrátké I dicee pastor s biblf v ruee a prináse1 uteehu tam, kam nemohl pl"inést uteehu, a nekdy náhodou se prisel vcas pomodlit nad umfrajidm mladYm praporCfkem, kterého prinesli z pustiny vykrváeeného a blouznfdho v horecee.
Vzpominám na streke, ktery mi vytrhl stolickll, vzpo-mfnám na furyra, ktery svedl nasi ehuvu, coz v tech letech byla jdte velká hanba. " Nezazlivejte mi to, veliteli, ale já nejsem voják, jsem spi ovatelka a musila jsem z tech soucásti sprádat prvnf predstavu 0 hladové vYprave.
Bylo podzimnl odpoledne, kdyz prislo Vase prvnf p ani a kdyz jsem po prvé premyslela 0 vasf ndfastné vy-prave. Prosil jste me, abych 0 ni napsala knihu. Dlouho 309
jsem váhala. .. PreCtla jsem Vase pojednáni, preCtla jsem je po druhé, studovala jsem zprávy, mapy a poli-tickopolicejni dodatek, kde je vase jméno v cerném rámecku. Psali jsme si veliteli, asi dve léta. A pone-náhlu nabyvala ve mne hladová vyprava pravé podoby.
Ponenáhlu jsem zacala Zit v bivaku Meredu na zhavém bahnitém pobrdi, uslyse1a jsem vystrel vnoei, sezná-mila jsem se s Tugonem, s mladym Vongsem a Kartodi-nomem, seznámila jsem se s obema sedanty, se Scholte-nem a Ledererem, videIa jsem oba rytirské zlocince DZamaludina a Sandimana, videla jsem 11. cervenee 1911 odcházet vypravu z bivaku, poehodovala jsem s vámi, veliteli, hustymi pustinami na Peet Sague, vde-ehovala jsem ticho velkého pralesa, stála jsem s vámi u jezera zlyeh duehu a hledala jsem s vámi eestll do Pamee. Videla jsem, ze je snadnejsi Hdit se kompasem na papH·e nez v ocarovanych bludiStieh Peet Sague, sla jsem s vámi po brehll nekonecné reky Tingkeem, a kdyz osud skryl soutok rek za shlukem skai, hladovela jsem s vámi a cekala.
Kladl j te z toho pocet, velite1i, a jenom Vy jste byl shledán vinnym ndfastnym vysledkem té vYpravy. e-mohl jste se s tim spokojit, petadvaeet let jste se neehal pronásledovat minulosti, potom jste napsal pojednánL v nemz jste se znovu snazil ospravedlnit. NezamlCei jste v nem nie nie jste neokraYloval, jenom jste se snazil vysvetlovat.
A to jsem ucinila i já touto zprávou, k nîz j te mi dal látku. Ke skutecnym událostem, jak jsem je od Vás zvedela, pridala jsem jenom okolnosti, jak jsem je ehá-pala já. V mém vyprávenî pusobI cinite1é, které jste Vy, velite1i, nes mei neehat pusobit a kteryeh jste v po-jednáni nedovedl vyuzit. To proto, ze jste voják,
veli-310
teli. Ale istei clovek. To jsem vyCtla mezi rádky Vasieh listu a Vaseho spisu.
Postavit proti sobe skutecné události a okolnosti bylo cîlem mé zprávy, která vznikla z Vasî skutecné vypravy, ze zbásnenî myeh vzpomînek a z mé fantasie.
KéZ byste, velite1i, mluvil tentokrát mou knihou 0 hla-dové vyprave jako clovek k lidem.
Madelon Lulofsová
Madelon H. Székely-Lulofsová,
autorka Hladové vf!pravy, mela v holandské koloniálni literature slavného predchudce Multatuliho, jenz v ro-máne Max Havelaar postavil na pranyr kolonisacni metody i kolonisaci a ujal se utiskovaného domorodce s rozhorcenim humanisty a romantickym zaujetim bás-nika. Od jeho dob nemeli Holandané závaznych románu z tropu (vyjimku tVOfl Orfeus z dessy od Augusty de Wit), a teprve Madelon Lulofsová, dcera nizozemského residenta, rodacka ze Surabaje na vychodni Jave (naro-dila se r. 1899) a pozdeji zena urednika na plantáZi v Asahanu v Deli na Sumatre, chopila se koloniálni látky s dravostî mládi as velkym vrozenym talentem a zacala r. 1918 psát do holandskych novin v koloniich <:rty z Vychodni Indie a z Australie, kde také ztrávila ne-jakou dobu s rodici. Jeji prvni románGuma klesá (Rub-ber), vydany roku 1934, zaujal novosti látky, vzaté z prostredi ûfedniku na delskych kaucukovnikovych plantázich, mei velky uspech v Holandsku a byl pre-lozen do nekolika jazyku. Domorodcum znicenym ha-miznosti Evropanu, tyjidch z bohatstvi tropu a z práce tamniho lidu, venovala druhy románKuli(Koeli), v nemz Hei svedeného domorodého sedláka, vytrZeného z pa-nenského blazenstvi prostého zivota a upoutaného vy-korisfovatelskym systémem navZdy k otrocké práci na plantáZi. Osudem evropskych vystehovalcu se autorka zabyvá v knize Emigranten (Emigranti) a v románe De andere Wereld (Jiny svet) popisuje zajimavy pHbeh Holandana, ktery se jde do tropu lécit z pocitu méne-cennosti, náhodou tam vynikne, náhodou vseho pozbude, ale nakonec se uplne oddá vychodnimu svetu a zemre tam smifen. Hladová vyprava(De Hongertocht),
posled-jevuje nedostatek psychologie, nedostatek smyslu pro evropské spolecenské problémy a uplná vsednost v po-jimáni sveta. Je to dukaz, ze autorka patri vychodu, ze tkvi vsemi koreny své duse v rodné Vychodni Indii.
Do cdtiny byly prelozeny romány Guma klesá a Kuli.
Lfda Faltová nl román z kolonil, uvádi ctenáre do neklidnéhoAtéinska
s pfislusenstvim na severozápadni Sumatre. V kruté sestileté válce, trvajid od r. 1873 do 1879, dobyli Ho-land'ané tohoto domorodého státu, témer 0 dve tretiny vetsiho nei je jejich vlastni materská zeme, podrobili si jej, ale stále musi potlacovati mlstni odboje, dozvuky velkého zápasu domorodcu0 nezávislost. Kritika uznala Hladovou vypravu, projevujid zrejmé sympatie odporu domorodcu proti dobyvatelum a kritisujid civilni i vo-jensky byrokraticky systém, za vyvrcholeni autorciny tvorby.
Madelon Lulofsová nepodrizuje arcif v svych knihách umelecké dIe tendenci af mravni, af politické, ba ne-pozastavuje se jako Multatuli nad pricinami kolonisace, nad jeji správnosti nebo nesprávnosti, liCi vsak bez milosti jejl následky a vsecko, co osobne hluboce pro-zila. Dovede popsat ten daleky svet sveze, s velkym smyslem pro skutecnost, pro poetickou krásu i vrazednou hruzu rodného kraje delského, prináVI nové a nové dojmy z velké zásoby svych zázitku a prostym, jasnym a namnoze opravdu básnickym slohem upoutá ctenáfe.
Vzbudi v nem skutecny zájem 0 postavy svych knih, o trpné nebo revoltujlcl domorodce, 0 nalomené Evro-pany, zaváté sluzbou do Vychodnl Indie, 0 postavy plné zivota, treba typické, ba nekdy snad i stereotypnL Dej jejkh románu byvá prosty, ale logicky a zajimavy, dramaticky ruVny - proto také byly rományGuma klesá a Jiny svet zdramatisovány a hrajl se s uspechem na holandskych jeviStlch. Básnicky temperament Madelon Lulofsové, tak zivy v knihách z kolonil, ku podivu uvadl v románe Het laatste Bedrijf (Posledni dejstvI) s látkou z moderni BudapeVti, kde spisovatelka nyni zije s man-zelem. V této posledni knize z jiného prostredl se ob-314
UVé~~a
svazek 171. (roénik XVII., svazek 3.)
spisovatelka Madelon H. Szekély-Lulo/sová název knihy Hladová vyprava
(De Hongertocht) z holandstiny Lida Faltová prelozila
obálka a vazba Václav Fiala
nakladatel Vydavatelstvo Druzstevnf práce v Praze, zapsané spoleéenstvo s ruéenfm obmezenym poéet vytisku 7700
vydáno v záfî 1939
vytiskla Gra/ia
délnická knihtiskárna v Praze (pismo: Baskerville)
provedenivazby kniharstvi Druzstevn-i práce publikace dp Clslo 528