32 a. “Wat gebeurt er als je de takken wilt doorknippen met je handen halverwege de

In document Schooljaar [Datum] [Studentnummer] [onderzoeksbegeleiders] B. Schouten & G. Ledoux (pagina 32-37)

Metodu zakotvené teorie jsme použili ke zpracování dat, které byly získány ohniskovou skupinou. Ohniskové skupiny se účastnilo šest vychovatelů z DD Frýdlant, kdy jsme zjišťovali potenciál malého rodinného domova Frýdlant.

92

Po úvodním představení role moderátora, tématu setkání a seznámení se základními pravidly ohniskových skupin, jsme přešli ke konkrétním okruhům otázek, které jsme účastníkům kladli:

 Jak byste charakterizovali uspořádání dětského domova? Pokuste se definovat, co ho tvoří.

 Stanovte změny, které nastaly v organizaci rodinné skupiny dětí na domku?

 Jak se změny projevily v životě dětí, jak v práci vychovatelů?

 V čem se život dětí přiblížil rodinnému?

 Co se změnilo a z hlediska zajištění ústavní výchovy dětí z Vašeho pohledu nelze změnit?

 V čem spatřujete pozitiva a v čem negativa tohoto uspořádání?

Abychom mohli zahájit proces kódování, data z diktafonu jsme přepsali do elektronické podoby. Otevřeným kódováním jsme v přepsaném textu vyznačili a pojmenovali významové jednotky. Systematickým porovnáváním jsme identifikovali jednotlivé podkategorie, ze kterých jsme na základě společných znaků vytvořili 5 kategorií hlavních. Dále postupujeme technikou „vyložení karet“. Její pomocí strukturujeme hrubá data v příběh (Šeďová 2014, s. 225). Pro lepší srozumitelnost uvádíme názory vychovatelů, které se vztahují k dané kategorii.

 kategorie č. 1 – Rodinné uspořádání domova (podkategorie:

deinstitucionalizace, běžná domácnost).

Deinstitucionalizace

Moderní budova dětského domova je začleněna do městské zástavby. Život v domě poodhalují velké prosklené tabule oken. U vchodu nenajdeme žádnou informační tabuli, která by ostrakizovala její obyvatele. Na brance je připevněna obyčejná poštovní schránka. „Není to klasický děcák, ten domeček působí úplně jinak.“ (V1) Umístěním domova je podporována sociální integrace dětí do místní komunity, odbourává se bariéra instituce versus vnějšího prostředí. Přesto platí, že podstatu k začleňování tvoří svým přístupem především samotní pracovníci (Pacnerová, et al 2016, s. 12).

Vychovatelé se shodli, že praxe ukázala v takovém uspořádání problém. „Když jsme byli ve společné budově, daly se lépe zorganizovat činnosti. Jeden si vzal třeba všechny malé a šel s nimi do parku, další měl činnost se staršími. Ještě ty víkendy, ale během týdne už tohle nejde.“ (V2) „Jsi tam sama a to je docela problém.“ (V6). Mladší vychovatelka

93

reagovala. „Já mám fakt problém, že v určitých chvílích nedokážu zabavit všechny děti.

Třeba při školní přípravě mám děti, které potřebují hodně pomoc, ale pak tam mám malý, které to nebaví a nudí se. Jsem z toho nervózní.“ (V5) Pro začínajícího vychovatele může tento systém práce poskytovat náročnější okolnosti.

Běžná domácnost

Vnitřní uspořádání domku je modelem klasické domácnosti tak, aby bylo možné provádět veškeré práce spojené s jeho chodem. Dětem je tak lépe prezentována realita života.

Funkční kuchyňka je malá, ale vybavena všemi potřebnými spotřebiči. „Třeba pečeme s dětmi bábovku, ale ne proto, že je v plánu pečení, ale proto, že ji máme mít na svačinu.“

(V4) Děti tak postupně získávají zkušenost o přirozeném chodu domácnosti. Mají větší možnosti pro zapojení. Útulný obývací pokoj je největší prostor, kde se děti mohou scházet, tak jako je tomu ve většině rodin.

Další vychovatelka popisuje: „Já jsem ze začátku byla děsně nadšená. Říkala jsem, hele, já dělám v děcáku, tam je to úplně jiný. To prostředí působí jako rodinné a tebe to tlačí, aby to bylo celé uvolněnější.“ (V3) Z názoru vychovatelky je patrno, že vnímá toto prostředí jako okolnost, která podporuje bližší vztahy s dětmi. „I dětské pokoje jsou vyzdobeny tak nějak podle dětí. Na starém domově to dětem tolerováno nebylo.“(V2) Děti mají možnost ovlivňovat podobu pokoje a přizpůsobovat svým představám. Počet 5 dětských pokojů umožňuje dvěma dětem soukromí, což vítají zvlášť ti starší.

V koupelnách jsou vedle sprch i vany, které mají rády hlavně mladší děti. Vnitřní uspořádání pomáhá lépe naplňovat potřeby dětí i podmínky pro jejich soukromí.

 Kategorie č. 2 – Vychovatel (podkategorie: náplň práce, role a přístup, bezmoc).

Náplň práce

Náplň práce vychovatele obsahuje komplexní výchovné, vzdělávací, diagnostické a preventivní činnosti, které jsou zaměřeny na celkový rozvoj dítěte. Provoz domku klade další nároky, o kterých se vychovatelé zmiňují spíše negativně.

Shodují se v názoru, že výchovně vzdělávací činnosti jsou upozaďovány na úkor zajišťování základních služeb sociálního charakteru. V rámci plného přímého zaopatření se stravování v domově zajišťuje rodinnou formou. Kromě oběda ve všední dny se ostatní jídlo připravuje na rodince. Děti jsou tak lépe připravovány na samostatný život, ale vychovatelky to vnímají často jako časovou zátěž. Přípravu stravy lze využít jako výchovný moment, ale mnohdy zabírá prostor, který by se dal s dětmi využít vhodněji.

94

Vychovatelka srovnává: „Je to samozřejmě pořád stejná práce s dětmi. Někdy jsou problémové a ty u toho všeho musíš obsáhnout, aby bylo uvařeno, uklizeno. Jinde je na to personál a tady jsi na to sama.“ (V1) Další dodávají: „Pro mě to je náročné, protože moc vařit neumím a připravit teplé jídlo pro 8 dětí mi někdy dá fakt zabrat.“(V5) „Já jsem si připadala, jako bych měla dvě domácnosti a to mě zatěžovalo.“(V3)

Velké úklidy a dezinfekce prostor domku jsou vykonávány pracovníkem v sociálních službách, přesto by vychovatelé ocenili při jejich zajišťování větší flexibilitu. Děti se na úklidech podílejí pravidelně, pevně a jasně stanovenými činnostmi, což se lépe osvědčilo v bezproblémovém chodu. Systémovou chybou pak je, že se úklid může nadřazovat výchově dětí. Tomu nahrává směnový režim vychovatelů, kteří chtějí pracoviště předat v pořádku. Ve výsledku opět záleží na postoji vychovatele, co upřednostní. V každém případě záleží na dohodě obou kmenových vychovatelů, jaká si na rodinné skupině stanoví pravidla.

Role a přístup

Role vychovatele vyplývá z jeho pracovního zařazení. V prostředí rodinného uspořádání domova je vychovatel na děti sám. Pro heterogenní skupinu dětí musí představovat přirozenou autoritu, která je respektována. Vychovatel bez autority v tomto uspořádání nemá možnost výchovný proces úspěšně zvládat.

Musíme zkonstatovat, že vychovatelé mají shodné názory na denní režim, který přizpůsobují co nejvíce běžnému chodu v rodině a individuálním potřebám dítěte. Jedna vychovatelka si vybavila, jak za dob společné jídelny starší děti fasovaly druhou večeři, většinou to byl krajíc chleba a máslo. Současné uspořádání umožňuje zajistit stravování k větší spokojenosti dětí.

Osobnost vychovatelek se projevuje ve výchovném stylu i v osobním přístupu, vliv má také délka praxe a zkušenosti. Realistické postoje vychovatelky vyjadřovaly například k otázce úklidu: „Já jsem si třeba nastavila, že nebudeme vytírat každý den. Přijde mi to jako nesmysl.“ (V4). Jiná říká: „Nejlepší jsou ty víkendy. Sice se musíš úplně odstřihnout od rodiny, ale pak si to s dětmi užíváš. Je tam prostor si vše pěkně rozvrhnout a úklid jsme vůbec nehrotili.“(V2) Z přístupů všech vychovatelek bylo zřejmé, že mají priority, kterými jsou potřeby a zájmy dětí.

95 Bezmoc

Vychovatelky jsou na domku s dětmi samotné. Tento faktor považují obecně za zátěžový.

V dětském domově se setkáváme s dětmi, které mají problémové projevy v chování nebo poruchu chování, některé situace jsou na zvládání náročné. Příklad za všechny: „Byla tu třeba holčina s emoční poruchou. Když dostala záchvat, byla hodně agresivní a nebezpečná ostatním dětem. Musela jsem ji vyloženě položit na zem a fixovat. Někdy i čekat až přijde noční, aby zavolala záchranku. To byly krušné chvíle.“(V1) Jedna vychovatelka v uspořádání spatřuje výhodu, odpověděla: „Zase si to dělám tak nějak po svém.“ (V6) Vychovatelé byli jednotní v názoru, že toto uspořádání domova je vhodné pro děti bez poruch chování.

Vychovatelé se různě vyjadřovali k míře očekávání od ostatního personálu a připouští, že vnímají tlak, který pramení ze zvýšeného očekávání. Na vychovatele jsou kladeny požadavky, které vyplývají s provozem domku. Většina vychovatelů by uvítala změny v jeho organizaci.

 Kategorie č. 3 – Zajištění ústavní výchovy (podkategorie: zákonné předpisy, model neúplné rodiny, finance).

Zákonné předpisy

Dětský domov je školské zařízení. Poskytuje výchovu a vzdělávání dětem, které mají soudem nařízenou ústavní výchovu nebo předběžné opatření. Účel a předmět činnosti je vymezen platnými legislativními předpisy. Řada nařízení a opatření vyplývá ze zodpovědnosti vychovatele za bezpečnost a zdraví všech dětí.

Vychovatelé se shodli s názorem, který jedna vychovatelka prezentovala: „Když sem nastoupíš a vidíš, že je to rodinné, chceš, aby to tak bylo. Ale časem zjistíš, kolik toho nejde. Kolikrát bych něco udělala jinak, ale jsme vázané předpisy.“ (V5) Další vychovatelka na názor navázala: „Já se domnívám, že je to sice domeček rodinného typu, ale stejně je to ústavní. Co je dané zákonem, se musí dodržet. Pořád je to zařízení.“ (V3) Zde vychovatelé narážejí na skutečnost, že v praxi lze rodinné uspořádání domova nastavit pouze v mezích platné legislativy.

Model neúplné rodiny

Rodina je máma, táta a děti. Systém se sice přiblížil rodinnému životu a prostředí je rodinné, ale vychovatelky vidí jedno velké negativum, které děti může ovlivnit. „Pokud by to tu bylo opravdu rodinného typu, tak by tu měl být člověk, který supluje tátu. Tady to

96

je jak máma samoživitelka, která má na starosti 8 dětí.“ (3) Jiná vychovatelka dodává:

„Představ si mít 8 dětí a být sama. To by člověk zvládal těžko.“ (V2) „ V dětech to může taky budit samozřejmost, že to takhle funguje i v normálním životě.“ (V6) Organizace dne umožňuje, aby s dětmi byl vždy jeden vychovatel, žena nebo muž. V tomto domově nemají žádného vychovatele muže, proto vychovatelky zmiňují absenci muže.

Na jednoho vychovatele pak zákonný předpis určuje maximální počet 8 dětí. Tento model může v dětech vytvářet mylnou představu o funkčnosti.

Finance

Řada zlepšení je závislá na financích. Vychovatelky je považují za příčinu některých nedostatků, zároveň poukazují, že tento stav nelze změnit. Ve finanční podpoře by pak nejraději spatřovaly možnost, jak například zajistit asistenta, který by byl k dispozici.

 Kategorie č. 4 – Systém rodinného života (podkategorie: rodinná výchova, pravidla, komunita, eliminace rizikového chování).

Rodinná výchova

Cílem dětského domova je přiblížit ústavní výchovu dětem co nejvíce životu podobnému v rodině. Podle mínění vychovatelů se děti v domově zapojují více a co je důležité, že vše probíhá přirozeně. Dělá se to, co je potřeba. Podporuje to fakt každodennosti, děti se podílejí na přípravě jídla, úklidu, praní a další péči o prádlo. Chodí nakupovat, pečují o květiny, zahradu atd. Děti se začleňují s ohledem na věk a schopnosti, ale také se zohledňuje individuální trávení času a jejich vlastní motivace pomáhat. Vychovatelka vzpomíná: „Dřív jsme spíš vytvářely umělé situace, aby se děti zaměstnaly nebo něco naučily. To prostředí umožňuje činnosti, které mají smysl. Dá se to tam přesně nastavit. “(V1) Jiná doplňuje: „Je i vidět, že děti si to tam chtějí udělat hezké, mají k tomu vztah. Taky třeba v létě, když se musí sestěhovávat, už se jim nechce a těší se, až se vrátí k sobě na domeček.“(V4) Systém rodinného uspořádání svědčí tomu, že děti průběžně získávají pěkný vztah k prostředí, kde žijí. Více si váží věcí kolem sebe, podílejí se na jeho zlepšování a estetičnosti. Záleží jim, aby prostředí bylo pěkné.

Pravidla

Na téma pravidla se vychovatelé shodli, že nejsou tak tvrdá. „Snažíš se o to, aby to bylo rodinné.“ (V3) Přesto nelze dost dobře bez pravidel fungovat. V kolektivu je třeba zajistit pořádek a to bez pravidel nelze. Některá pravidla vyplývají z vnitřního řádu, jehož oporou je legislativa. Další pravidla jsou vytvářena vychovateli. Měla by být užitečná, tak aby

97

ujasnila situaci nebo předcházela nebezpečí. „U nás například dříve nešlo, aby si dítě pozvalo kamaráda k sobě na pokoj. Přechodem na domek to jde.“ (V6) „Já mám zkušenost z jiného děcáku, a tam to taky je, děti si mohou přivést kamaráda, takže tohle je spíš o pravidlech a otevřenosti dětského domova. “(V2) Pravidla mohou být ovlivněna osobním přístupem vychovatele. Jiná pravidla vyplývají z možností zařízení. Tím je například realizace kontaktu s rodiči. V domově je návštěvní místnost pro rodiče, která dokonce umožňovala nocleh. Návštěvní místnost nebyla rodiči využívána a v současné době slouží jako pokoj pro menší děti.

Komunita

Domek je koncipován pro jednu rodinnou skupinu. Žije zde heterogenní skupina dětí v maximálním počtu 8 dětí. Rodinné prostředí a malá skupina dětí mohou vytvářet předpoklad klidné atmosféry.

Jedna z vychovatelek na vztahy mezi dětmi uváděla, že se samozřejmě vyhledávají děti blízkého věku, ale lze vysledovat, že v důležitých momentech spolu drží celá rodinná skupina. Záleží na vychovateli, jak s nimi pracuje. Nejlépe se to projevuje v situacích, kdy jde o něco důležitého. Svůj vztah k dětem popsaly následovně: „Samozřejmě máš k nim jiný vztah, jsi k dětem blíž. Jsi tam na ně sama, jsou jako-by víc tvoji než kdyby se prolínaly z jiných skupin. Tady je máš jako svá kuřata pohromadě a cítím, že jsou jenom moje.“(V2) Další dodává. „Dobrý je to pro noční, má teď na starosti mnohem méně dětí, takže hlavně na ty starší si může udělat čas.“ (V6) „Děti si zvykly, jak se střídáme, a nemají rády, když třeba máme neplánované volno. (V4) „Teď to tak vnímám, myslím, že vztah i těch dětí k nám je hlubší. Tím, že tam jsi s nimi sama, děti si tě drží pro sebe.“

(V3) Z názorů vychovatelů lze shrnout, že samostatné rodinné uspořádání může podporovat celkovou soudržnost a pěkné vztahy mezi dětmi samotnými i mezi dětmi a dospělým.

Eliminace rizikového chování

Vychovatelé se shodli, že výhodou toho uspořádání by mohla být prevence rizikových projevů. Děti nemají tolik příležitostí, aby se vzájemně ovlivňovali v rizikových projevech. V menší skupině se lépe výchovně působí. Vychovatelka říká: „Ale je to taky hodně na vychovateli, některý si pořádek zřídí s dvaceti dětmi, někdo jich zvládne pět.

Vychovatel hraje velkou roli.“ (V1) „Myslím, že děti se tolik nebojí odchodu. Většinou dřív se děti bály víc odejít.“ (V3)

98

Všichni vychovatelé zastávají názor, že menší komunita dětí snižuje výskyt výchovných problémů. Na rozdíl od větší skupiny dětí se lépe výchovně ovlivňuje. Přesto záleží na schopnostech vychovatele. Jedna vychovatelka vyjádřila zajímavý poznatek, že děti z menšího kolektivu lépe zvládají odchod z rodinné skupiny.

 Kategorie č. 5 – Výbava dětí (kompetence, samostatnost, kooperace).

Kompetence

„Určitě nemůžeme zodpovědně říct, že jsou připravené, ale myslím, že děti budou lépe vybavené, jak se o sebe postarat. Vědí, že za vším je práce. Nikdo jim na tácu nic nenosí. “ (V6) „Všechno si tu vlastně s pomocí vychovatele musejí dělat samy, to je velká škola.“

(V3) Jednotně vychovatelé vyjádřili, že v rodinném uspořádání spatřují vhodněji nastavené podmínky pro získání kompetencí potřebných k samostatnému životu dítěte.

V přirozených situacích zažívají následek, který je vhodným motivačním momentem.

„Nedávno se stalo, že jsme měli dost velký doplatek za vodu. Když jsem si s dětmi sedla a rozebírala to s nimi, samy byly schopné vyhodnotit, že je dobré vodou šetřit. Ušetřené peníze lze využít k jinému účelu, který je pro ně atraktivní. “(V6)

Samostatnost

Výhodu v tomto uspořádání vyjádřili vychovatelé shodně v rozvoji a v působení na samostatnost dítěte. Veškeré činnosti vedou k tomu, aby se dítě postupně připravovalo na samostatný život a zvládlo odchod z dětského domova. Děti se lépe motivují k samostatnému přístupu. Vše směřuje k tomu, aby dítě bylo co nejlépe připraveno.

Každé dítě je charakteristické svou osobností, každé se do situací staví jinak. Vychovatelé přistupují k dětem individuálně, respektují jejich odlišnosti a rodinnou historii.

Kooperace

Život rodinných skupin dětského domova je více autonomní. Vychovatelé spatřují ve výsledku větší soudržnost skupiny, což může být posilováno menší komunitou dětí.

Provoz domova a individuální potřeby dětí vedou paradoxně k vzájemnému přizpůsobování. „Vlastně je to učí větší tolerantnosti.“(V6) Děti jsou vedeny k chápajícímu přístupu a jsou zodpovědnější. Více si pomáhají, na druhou stranu se hlídají a jsou schopni zodpovědnosti. V rodinném způsobu života se učí nejen dovednostem, ale také navazování funkčních vztahů, které jsou pro život velmi žádoucí.

Ve druhé fázi tvorby zakotvené teorie v tzv. axiálním kódování jsme hledali teoretické vztahy mezi jednotlivými kategoriemi a podkategoriemi. K tomu nám slouží

99

paradigmatický model, který zjednodušeně vypadá takto: příčinné podmínky→jev→kontext→intervenující podmínky→strategie jednání a interakce→následky. Po opakovaném pročítání přepisu textu z ohniskové skupiny a vyhodnocení kategorií společně s podkategoriemi nám vyvstal jako ústřední jev rodinné uspořádání domova.

 Příčinné podmínky – vedou k fenoménu nebo k jeho vývoji.

 Deinstitucionalizace budovy dětského domova.

 Vnitřní uspořádání coby podoba běžné domácnosti.

 Faktor menší komunity dětí.

 Rodinná výchova.

 Jev – název celého vztahu, fenomén.

Rodinné uspořádání domova.

 Kontext – specifické hodnoty parametrů prostředí.

 Zákonné předpisy související s ústavní výchovou.

 Model neúplné rodiny.

 Chybějící finance.

 Služby sociálního charakteru na vrub vychovatele.

 Potřeby a zájmy dětí umístěných v zařízení dětského domova.

 Pravidla rodinné skupiny.

 Intervenující podmínky – ovlivňující strategii.

 Osobní přístup vychovatele.

 Možnosti pro přirozené zapojení dítěte do chodu domácnosti.

 Vhodnost zařízení pro umístěné dítě.

100

 Strategie jednání – postupy reagující na jev a intervenci.

 Smysluplnost činností.

 Kooperace mezi dětmi v rodinné skupině.

 Blízké vztahy mezi dětmi navzájem, mezi dětmi a vychovatelem.

 Následky – důsledky strategií jednání.

 Eliminace rizikového chování dětí.

 Podpora navazování funkčních vztahů.

 Příležitosti k získávání důležitých kompetencí k osamostatnění.

 Podpora samostatnosti.

Ve třetí fázi, tzv. selektivním kódování jsme vybrali jednu centrální kategorii, kterou jsme systematicky uváděli do vztahu k ostatním kategoriím. Tím jsme získali klíčový bod vznikající teorie. Za centrální kategorii jsme zvolili kategorii RODINNÉ USPOŘÁDÁNÍ DOMOVA.

Shrnutí zakotvené teorie:

Malý rodinný domov je školským zařízením, kde je zajišťována podle platné legislativy ústavní výchova dětí. Záměr malého rodinného domova vychází ze směřování na potřeby a zájmy dítěte. Právní úprava tvoří povinný rámec, ve kterém je rodinné uspořádání domova nastaveno. Budova svým umístěním podporuje integraci dětí. Vnitřní uspořádání budovy odpovídá požadavkům na běžnou domácnost. V domově žije menší komunita dětí, což napomáhá ke klidnější atmosféře. Malý rodinný domov uplatňuje prvky rodinné výchovy, které rodinné prostředí domova dobře saturuje, zároveň podporuje vzájemnou důvěru a funkčnost navázaných vztahů. Prostředí umožňuje smysluplné zapojování dětí do chodu. Vychovatelé svým osobním přístupem uplatňují filozofii domova. Rodinné uspořádání však vychovatelé vnímají jako model nefunkční rodiny, který v současné organizaci výchovy působí na ně samotné zátěžově, a také se

101

domnívají, že může poskytovat nesprávné vzorce umístěným dětem. Škoviera (2007, s. 117) s odkazem na další odborníky potvrzuje shodu v názoru, že náhradní výchova by měla být postavena na rodině vychovatelů, jedině tak je blízká životu dětí v běžných biologických rodinách. Ukázalo se, že vychovatelé příliš neakceptují převahu služeb sociálního charakteru, kterým přichází o čas, jenž by mohli věnovat dětem a jejich problémům. Společně s faktem, kdy jsou v domku na výchovu a péči o svěřené děti samotní, cítí rozpor, který vyvolává dvě tendence. Volání po asistentech nebo vymezení vůči problémovým dětem.

Vyhodnocení VO 2: Jaká pozitiva pro děti přináší malý rodinný domov z pohledu vychovatelů?

Malý rodinný domov dětem lépe přibližuje rodinné prostředí domova, které umožňuje přirozené a pro děti smysluplné zapojování do chodu domácnosti. Mají tak daleko více příležitostí k získávání dovedností potřebných k samostatnému životu. Dochází k větší podpoře samostatného přístupu dětí. V rodinném prostředí se lépe uplatňují prvky rodinné výchovy a individuální přístup. V menší komunitě vznikají kvalitnější vztahy mezi dětmi a personálem a mezi dětmi navzájem, eliminuje se výskyt rizikového chování.

Podle vychovatelů takové prostředí domova predikuje k blízkým vztahům s dětmi a přispívá k nastavenosti vychovatele na uvolněnou atmosféru, která prohlubuje vzájemné vztahy.

102

Závěr

Na závěr zhodnotíme naplnění cíle diplomové práce. Diplomová práce se zabývala

Na závěr zhodnotíme naplnění cíle diplomové práce. Diplomová práce se zabývala

In document Schooljaar [Datum] [Studentnummer] [onderzoeksbegeleiders] B. Schouten & G. Ledoux (pagina 32-37)

GERELATEERDE DOCUMENTEN