1.3.1 Školní prostředí

Ve školním věku se výrazně mění pohybový režim dítěte. Vstup do školy znamená pro dítě značnou zátěž s převažující statickou formou svalové práce. Úbytek dynamického a nárůst statického zatížení svalů vede u dětí k výskytu tzv. svalových dysbalancí, tj.

oslabení svalů fázických a zkrácení svalů posturálních. Proto je velmi důležité, aby byly tyto nedostatky kompenzovány dalšími vyrovnávacími aktivitami prováděnými nejenom v každé školní přestávce, ale i v průběhu vyučovacích hodin. Pohybové aktivity jsou považovány za nejúčinnější prostředek kompenzace převážně jednostranného duševního zatížení žáků ve škole, protože neposkytnutí dostatečného prostoru pro pohybové aktivity v průběhu školního dne, může u dětí přispět k nízké úrovni tělesné zdatnosti, nárůstu rizika obezity a nedostatečené úrovni pohybové aktivity v pozdějším životě.

Snížení pohybové aktivity pramení v současné době i ze škol, které dostatečně neplní svoji vzdělávací úlohu, protože neposkytují dětem dostatek pohybových dovedností a srozumitelných informací o zdravém způsobu života, jehož neoddělitelnou součástí je i přiměřený pohybový režim. Přispívá k tomu však i poněkud problematický obsah současné školní tělesné výchovy, protože příliš vysoké procento času je v rámci výuky tělesné výchovy věnováno pohybovým aktivitám obtížně uplatnitelných v rámci volnočasových činností.

Školní tělesná výchova by měla směřovat k rekreačním pohybovým činnostem, resp.

pohybovým dovednostem použitelným v dalším životě. Připravit děti a mládež k aktivnímu životu, ne z nich vytvářet pouze příležitostné sportovní diváky. Děti potřebují ve školní tělesné výchově především atraktivní pohybové aktivity přinášející pozitivní prožitek, přiměřenou fyzickou zátěž, častá povzbuzení, správnou motivaci a dobrý kolektiv, ve kterém se nemusí bát výsměchu.

16

1.3.2 Rodinné prostředí

Rodinné prostředí má velmi významnou a klíčovou roli ve zvyšování motivace dětí k účasti v pohybových aktivitách. Pohybová aktivita rodičů výrazně ovlivňuje úroveň pohybové aktivity dětí. Svými postoji, zájmy a volnočasovými aktivitami vytváří rodiče základ pro celoživotní pozitivní orientaci dítěte v oblasti aktivního životního stylu. Rodina má nezastupitelnou řídící, podněcující a koordinační funkci při vytváření odpovídajících časových a prostorových podmínek pro provozování pohybových činností dětí a mládeže.

Zatímco školní tělesná výchova může dát ve svých hodinách pouze metodické pokyny a naučit děti základní pohybové dovednosti, tak volný čas rodiny je nejvhodnějším časovým úsekem k rozvoji jejich motoriky.

Rodiče ovlivňují výskyt rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění u dětí jak z hlediska významného působení dědičnosti, tak z hlediska působení zvyklostí životního stylu. Z důvodu genetické podmíněnosti jsou například problémy s hladinou cholesterolu dvakrát pravděpodobnější u dětí, jejichž rodiče trpí kardiovaskulárními problémy. Řada odborníků uvádí, že ještě silnější vztach k výskytu rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění než dědičnost má životní styl rodiny. V něm je řada zvyklostí, které mohou v případě pozitivního směřování pomoci redukovat zdravotní rizika. Naopak nezdravý způsob rodinného života zahrnující nevhodnou výživu, pohybovou aktivitu a kouření silně podporuje rizikovou hladinu cholesterolu, vysoký krevní tlak a obezitu u dětí školního věku. Rodiče by měli mít na paměti, že zvyklosti životního stylu se děti učí již v raném dětství. [13]

Rodinná výchova

V prvních letech života se dítě formuje v duchu podnětů z rodinného prostředí. Pozitivní výchovný vliv rodičů, jejich příklad a starostlivost o tělesný a motorický vývoj dítěte patří k nejlepším podnětům. Rodinné prostředí musí být dostatečně bohaté na pohybové podněty, aby dítě dostalo dostatek příležitostí pro všestranný rozvoj pohybových schopností, dovedností a charakterových vlastností. Dítě potřebuje vzor, který má rádo a který napodobuje. Rodina je zodpovědná za vytváření podmínek pro realizaci pohybových

17

aktivit v nejcitlivějším období lidské ontogeneze, tj. v období prvních dvou až tří let. Pro děti je velmi prospěšné, pokud dojde ke spojení vzdělávacího školního systému s rodinou.

Dochází pak díky tomu k vytvoření materiálních, informačních a motivačních podmínek pro pravidelnou pohybovou aktivitu v období, kdy se formuje vztah dětí k pohybovým činnostem.

Rozdíly ve stylu rodinné výchovy jsou často pokládány za jeden z nejdůležitějších činitelů podmiňujících motorický vývoj dítěte a jsou jimi často vysvětlovány pohlavní a národnostní rozdíly v základní motorické výkonnosti.

Výchovné prostředí v rodině je ovlivňováno také počtem sourozenců. Starší sourozenec většinou vytváří model chování pro svého mladšího sourozence. Mladší chlapci obecně napodobují své starší sourozence častěji než mladší dívky. Současné dívky se staršími bratry častěji inklinují k účasti ve sportovní činnosti než dívky se staršími sestrami. Role sourozeneckých vztahů jako činitelů ovlivňujících stav motorické výkonnosti ovšem není dostatečně zdokumentován.

18

1.3.3 Výživa a obezita

Problematika dětské výživy je v současné době často diskutovanou otázkou.

Publikované poznatky a zkušenosti jsou velmi obsáhlé a zahrnují celou řadu i dosti odlišných názorů a koncepcí, které často souvisí s kulturními zvyklostmi dané populace. U mladších jedinců je výživa z velké části podřízena rodinnému prostředí, s přibývajícím věkem narůstá význam působení vrstevníků (spolužáků, kamarádů apod.) a současně masmédií, zejména reklamního vysílání v televizi. Skladbu ideální výživy nelze jednoznačně formulovat, protože názory na ni podléhají rychlému vývoji a odlišné výsledky různých výzkumů doposud nenabízí žádné jednoznačné řešení. Navíc formulaci obecně platných doporučení pro racionální výživu komplikuje individualita každého člověka, která se projevuje odlišnými nároky na skladbu stravy v závislosti na pohlaví, věku, pohybové aktivitě, dědičných dispozicích a aktuálním zdravotním stavu. Podle uvedených poznatků by moderní racionální výživa měla být směsí různých výživových stylů, respektovat individuální potřeby jedince, opustit nic neříkající obecná doporučení a zastaralá pravidla a připustit nezbytnost konzumace tzv. funkčních potravin a speciálních doplňků stravy.

Výživa je považována řadou odborníků za jeden z nejvýznamnějších činitelů vnějšího prostředí. Způsob výživy a stravovací zvyklosti patří k důležitým součástem životního stylu, protože zásadním způsobem mohou podmiňovat zdravotní stav daného jedince.

Dalším z činitelů, které v dnešní době ovlivňují pohybovou aktivitu dětí je obezita.

Dětská obezita a životní styl charakterizovaný nedostatkem pohybu jdou ruku v ruce.

Zanedbáme-li obezitu, která je součástí jiných onemocnění a metabolických syndromů, pak hlavní příčinou jejího vzniku je nerovnováha mezi nadměrným energetickým příjmem a nedostatečným energetickým výdejem, který je spojený s nízkou pohybovou aktivitou.

Tento fakt vede ke zvyšování procenta tělesného tuku a v konečném důsledku k projevům nadváhy a obezity.

19

Školní tělesná výchova je významným činitelem v pohybové aktivitě obézních jedinců.

Je prokázáno, že po přidání jedné hodiny tělesné výchovy dětem školního věku, došlo k významným změnám v úrovni pohybové aktivity a tělesné zdatnosti u obézních jedinců, zejména u dívek. Naproti tomu u normálně vážících jedinců nebyly zjištěny žádné významné změny. Příčinou daného výsledku je nízká vstupní úroveň pohybové aktivity a tělesné zdatnosti u obézních jedinců. Současné přístupy ve školní tělesné výchově nejsou připraveny na zvyšující se podíl dětí s nadváhou a s obezitou, proto je nutné zařadit do výchovně-vzdělavacích programů více informací a přístupů v duchu filozofie Wellness.

Cílem individualizované strategie by mělo být zformování zdravotně orientovaných návyků včetně celoživotní účasti v pohybových aktivitách. K tomu by měly obézní děti v rámci školní tělesné výchovy získat motorické dovednosti uplatnitelné v pohybových aktivitách v jejich dalším životě.

Dnešní učitelé musí mít porozumění a respekt k tělesným rozdílům mezi žáky. Musí se snažit vytvořit pro všechny děti pozitivně laděné tělovýchovné prostředí a nepřipustit případné posměšky nebo vtipy ze strany ostatních spolužáků na adresu obézních spolužáků.

Obézní jedince je nutné k pohybové aktivitě dostatečně motivovat dosažitelnými krátkodobými cíli, které umožní zaznamenat určité pozitivní výsledky již po relativně krátké době. Tělesné cvičení musí vždy probíhat v pozitivní atmosféře s hodnocením založeným na individuálním přístupu nejlépe za přítomnosti přátel nebo rodičů. [13]

20

In document Verbonden Partijen: Sturen of gestuurd worden? Rekenkameronderzoek naar Verbonden Partijen van de Gemeente Geldrop-Mierlo (pagina 10-18)

GERELATEERDE DOCUMENTEN