21Good practices Delen open onderwijsmateriaal binnen vakcommunities

In document GOOD PRACTICES OPEN LEERMATERIAAL BINNEN VAKCOMMUNITIES (pagina 21-24)

666 d tí z bývalých zvláštních internátních škol bylo podrobeno výzkumu v roce 1960. Jednalo se o d ti ve v ku od 7 do 15 let, které byly rozd leny do 4 skupin:

ti z normálních rodin, které byly do ústavu umíst né proto, že nemohly z místa bydlišt do zvláštních škol dojížd t. Celkem 197 d tí,

ti z asociálních, špatných, primitivních rodin, které byly vytrženy z nevhodného prost edí. Je jich celkem 315,

ti, které do ústavní pé e nastoupily již v p edškolním v ku a pocházely ze špatných rodin. Celkem 73 d tí,

ti umíst né do ústavní pé e již p ed 3. rokem v ku.

U d tí z dobrých rodin se potvrzuje p edpoklad, že školní selhání dít te je edevším d sledkem jeho nižší inteligence.

ti p icházející z ústavní pé e do zvláštních škol, mají zpravidla v pr ru vyšší inteligenci než d ti z rodin, avšak ji nedokážou ve školní práci ú eln využít a selhávají. Ze skupiny 666 d tí bylo vybráno 74 d tí, které m ly IQ v tší než 80 a u nichž rozpor mezi inteligencí a školním uplatn ním byl již dostate výrazný.

51 d tí bylo z rodin a 23 z p edškolních ústav . D vodem selhání t chto d tí byli kombinace r zných vn jších i vnit ních initel (výchovná zanedbanost, organicita). Co se tý e sociálního chování d tí, lze vypozorovat na jedné stran

evahu útlumu, pasivitu až apatii v sociálním kontaktu s okolím a na druhé stran hyperaktivitu a neklid.

Pro nás je závažný práv typ „hyperaktivity“, který se projevuje významn mezi tmi z p edškolních ústav , než u d tí z rodin. Tyto d ti mají živý zájem o všechno d ní ve svém okolí, jsou zaujatými diváky. Sociální zájem u nich nápadn dominuje nad zájmem o v ci, hru, o úkoly. Není u nich typická agrese, ani sociální provokace, naopak jsou personálem ústavu oblíbené. Obtížn si osvojují nové návyky a v domosti, pro samý rozptýlený zájem o lidi se nestarají o v ci a „špatn se u í“.1

4.5.2 Sociální provokace

V jiném pr zkumu z roku 1960, bylo vyšet eno 268 chlapc z d tského domova se školou. Ti jsou do ústavu p ijímáni na soudní usnesení pro obtíže s chováním (toulky, záškoláctví, út ky z domova, agresivita, rva ky) a p estupky (krádeže na prvním míst ). Pr rný v k této skupiny chlapc byl 14 let a intelektuální úrove v rozmezí pr rná a podpr rná. Školní prosp ch však tomuto stavu neodpovídá, nebo 62 % chlapc opakovalo n kterou t ídu a více než 30 % už víckrát. Vychovatelé uvád jí charakteristiku chování t chto chlapc jako líný, pohodlný, bez zájmu o práci a školu, opozi ní, drzý, vzpurný, negativistický, neklidný, t kavý, impulsivní, prudký. Z kolektivu chlapc m žeme odlišit ty, kte í

1 LANGMEIER, Josef, MAT EK, Zden k. Psychická deprivace v d tství. 3. dopl. vyd. Praha:

Avicenum, 1974. s. 101 – 107.

jsou v ústavní výchov od p edškolního v ku. Je jich celkem 25 a vyzna ují se pr rnou inteligencí a školní prosp ch mají spíše lepší (opakovalo jich mén než 50 %). D vodem p ijetí do ústavu je u nich na prvním míst agresivita, rva ky, ubližování menším d tem.

Sledujeme-li je a porovnáváme-li je se skupinami d tí, které pokra ují v normálních d tských domovech, nebo které p icházely do bývalých zvláštních škol internátních, vidíme, že se tu vyhra uje jiný typ reakce na trvalý pobyt v ústavu. Tento typ chování nazýváme „sociální provokace“. Tyto d ti si už od mala vymáhají pozornost a r zné p ednosti, provokují. Vychovatele cht jí mít jen pro sebe. asté konflikty s druhými jsou ešeny trestáním a omezením. Ve školním v ku se agresivita stup uje, d lají schválnosti, rozrušují kolektiv a pro nezvládnutelnost jsou za azeni do nápravných za ízení, kde ve spole nosti starších a siln jších rychle svou agresivitu ztrácejí a z stávají jim jen základní rysy osobnosti.1

4.5.3 Útlumový typ

Krom dvou výše popsaných typ chování se setkáváme i s typem útlumovým.

Charakteristickým rysem tohoto typu je nápadná pasivita až apatie, asto i regresivní tendence, proto p i b žném psychiatrickém vyšet ení bývají tyto d ti ozna eni jako slabomyslné. U t chto d tí je siln omezena možnost verbálního kontaktu se sociálním prost edím.

Z dlouhodobých sledování 160 d tí lze soudit, že útlum je astou charakteristickou odpov dí dít te na depriva ní situaci po celý p edškolní v k a že charakterizuje chování p ibližn 20 % ústavních d tí, u nichž separace od rodiny p ešla v depriva ní situaci ústavní. S p ibývajícím v kem dít te této charakteristiky ubývá, takže do školního v ku p etrvává už jen u 12 %. Útlum je

1 KOLUCHOVÁ, Jarmila, MAT EK, Zden k. Pozdní následky psychické deprivace a

ast jší u chlapc než u dívek a výrazn vystupuje do pop edí u d tí vývojov opožd ných. Ze sledování této skupiny d tí lze odvodit klinický obraz útlumu u

tí asi takto: v kolektivu d tí i ve styku s vychovatelkami je dít nápadn pasivní.

Podanou hra ku si vezme až po delším váhání a hra s ní je spíše monotónní, primitivní. Zájem o v ci znateln p evažuje nad zájmem sociálním. Vzhledem k tomu, že reakce na p iblížení vychovatelky je nevýrazná, nep itahuje její pozornost a zájem, tak dochází ke sm zpev ujících podn na nejzákladn jší úrovni, tj. p i oblékání, krmení apod. T mto d tem se dostává podstatn mén stimulace a p íležitosti k u ení i osobního kontaktu s dosp lými než d tem aktivn jším. Jak vyplývá z pr zkumu, z typu útlumového se ve školním v ku stává v tšinou typ „vyrovnaný“.1

4.5.4 Dob e p izp sobení

i sledování ady d tí v našich d tských domovech, vždy se nalezly výjimky, u kterých se nevyskytovaly žádné úchylky nebo nápadnosti v chování, které by mohly mít spojitost s ústavním pobytem. Nap . mezi 23 d tmi, které z bývalých edškolních d tských domov p ešly do bývalých zvláštních škol internátních, bylo 6 „dob e p izp sobených“. V dlouhodobém sledování 151 d tí, které byly v p edškolním v ku r znou dobu v ústavech, bylo ve starším školním v ku 32 d tí (21 %) „dob e p izp sobených“. Více jak (30 %) však bylo takových d tí, které se z p edškolních ústav vrátily do rodiny, než které pokra ovaly ve školních ústavech (13 %). „Dob e p izp sobených“ je více dívek než chlapc a kone

„dob e p izp sobených“ ubývá s dobou strávenou v ústavech v p edškolním v ku.

I p es asté st ídání personálu v ústavech se tento typ dít te dokáže upnout na sestru nebo vychovatelku a získat si její p íze . Jsou to tzv. „milá kové“, na n ž se soust uje pozornost. S cizími návšt vníky klidn a zdrženliv navazují kontakt, mile se na n usmívají a dokonce jim pokládají hlavu do klína. Na

1 LANGMEIER, Josef, MAT EK, Zden k. Psychická deprivace v d tství. 3. dopl. vyd. Praha:

Avicenum, 1974. s. 109–112.

oplátku se jim dostane jemného a klidného pohlazení. Velkým nebezpe ím je pro zm na ústavního prost edí. Jejich „dobré p izp sobení“ platí jenom pro životní prost edí, ve kterém vzniklo a neznamená, že se dokážou p izp sobit podmínkám života mimo ústav.

4.5.5 Typ charakterizovaný náhradním uspokojením afektivních a sociálních pot eb

Zkoumání ukazují nato, že lze odlišit ješt jeden typ d tí, jejichž vývoj je charakterizován adou spole ných znak . Jedná se o znaky pon kud r znorodé a nevyskytující se vždy vedle sebe v jednou vývojovém období, ale spíše následující jeden po druhém. P itom jsou velmi individuální a vystupují do pop edí s r znou intenzitou. Jejich spole ným znakem je však to, že v nich jde spat ovat ur ité projevy kompenzace za neuspokojení pot eb afektivn sociálních.

ti, které jsou vychovávané v ústavní pé i od kojeneckého v ku, všeobecn lépe jedí a vykazují v tší t lesnou váhu než d ti, které p išly pozd ji z rodin. N které jedí až moc, la a p ejídají se. Pro n které je to jediná innost, u které setrvají v klidu.

Za povšimnutí stojí i zjišt ní, že d ti dlouhodob ústavní jsou ve školním v ku charakterizovány jako „žalobní ci“, oproti d tem, které do ústavu p išly déle.

V tomto „žalobnictví“ lze spat ovat ur itou formu náhradního uspokojení, když jim nebylo dop áno uspokojení v p ímém sociálním zapojení do skupiny. Tyto náhradní uspokojovací aktivity jsou v tšinou na nižší úrovni, zpravidla blízké biologickým pot ebám (jídlo, masturbace, sexuální aktivity apod.). Sklon k náhradnímu uspokojení pot eb byl nej ast ji u d tí, které do ústavní pé e nastoupily b hem t etího roku.

Kazuistika – J. Š.

Chlapec nastoupil do ústavní pé e v kojeneckém v ku. V jednom roce je ve vývoji lehce opožd n, výborn však jí. P i vyšet ení na 1,3 r. se dlouho nepoda ilo navázat kontakt, nechce si vzít hra ku. Má zvláštní automatismus – t e v p edklonu hlavu o zem, až má nad elem sed ené vlasy. Jí skoro hltav , se sestrou se „ la mazlí“. Když jde sestra kolem, zá iv se na ni usm je. P i dalších dvou vyšet eních je jeho chování stejn odmítavé. S ostatními d tmi se nebaví. Na vycházce je š astný, lítá, „d lá psí kusy“. Stále nadm rn jít, už je nejtlustší z d tí. Je charakterizován jako zvláštní typ, s intenzivní snahou po kontaktu se známými osobami, s lhostejností k d tem a aktivním, až nep im eným odmítáním cizích osob. Hledá si kompenza ní uspokojení v jídle.1

Následující kapitola bakalá ské práce informativn p iblíží tená i sou asný

„systém“ školských za ízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy.

1 LANGMEIER, Josef, MAT EK, Zden k. Psychická deprivace v d tství. 3. dopl. vyd. Praha:

Avicenum, 1974. s. 112 – 116.

5 Druhy školských za ízení pro výkon ústavní nebo

ochranné výchovy

In document GOOD PRACTICES OPEN LEERMATERIAAL BINNEN VAKCOMMUNITIES (pagina 21-24)

GERELATEERDE DOCUMENTEN